Thonbrunn

deutsch

Útržky z historie Ašského výběžku
Einiges aus der Geschichte des Ascher Ländchen

 
 
Thonbrunn
 
 

Poslední aktualizace: 21.03.2017

 
1 2 3 4

Pád anglického bombardéru v Rossbachu

Z brožury "Americká armáda v Ašském výběžku" od Pavla Mataly ml.

Lancaster P4-X

Je pozdní odpoledne 5. března 1945 a z anglické základny ve Scamptonu právě startuje noční bombardovací peruť k poslednímu operačnímu letu v rámci operace Thunderclap, další z leteckých ofenziv proti německému průmyslu. Mezi výkvětem mládí je také sedm mladých mužů od 153.squadrony RAF, kteří se již nikdy domů nevrátí…

Lancaster P4-X

Po celé jižní Anglii startují ze svých základen čtyřmotorové Lancastery a Halifaxy (celkem 760 strojů) a jejich stíhací doprovod. Cílem je továrna na výrobu motorů fy Siegmar v Sasské Kamenici (Chemnitz). Dalších 248 letadel má za cíl rafinerie v Döhlenu. Jedním z letadel směřujících k Chemnitz byl také Avro Lancaster Mk.I s označením P4-X (PB 872). Akce začal ve 21:37 náletem šesti stíhacích bombardérů D.H. Mosquito, které světlicemi přesně označily cílovou plochu. Začala nalétávat první letadla, sypaly se první pumy. Protiletadlová obrana byla však toho večera dobře připravena. Hořící ohně a světlomety krásně osvětlovaly bombardéry na noční obloze a ty se staly dobrými cíly. Flak jich 11 sestřelil přímo nad městem. Konec náletu 22:10. Návratová cesta vedla podél Krušných hor, kde v tu dobu operoval německý noční stihač Junkers Ju 88. Poškozená a hořící letadla, která zaostávala za ostatními, byla lákavou kořistí. První se stal Halifax DY-Q, který se zřítil u obce Volyně (okr. Chomutov), ze sedmičlenné posádky se podařilo vyskočit třem letcům, kteří pak padli do zajetí.

Dalším strojem, který noční stihač napadl, bylo Avro Lancaster CF-F2, ten havaroval u kopce Měděnec (okr. Chomutov), jeho sedmičlenné posádce se podařilo zavčas hořící a neovladatelné letadlo opustit.

Dalším ze strojů zasažených flakem, Lancaster P4-X, se od Kraslic blíží k Rossbachu u Aše. Letadlo hoří, přelétá Krušné hory. Je čím dál těžší jej ovládat a pomalu, ale jistě ztrácí výšku. Ve 22:17 přelétá ohnivá koule nad kostelem v obci Rossbach a s explozí dopadá na okraj Farského lesa.

Ráno nalezli němečtí obyvatelé poblíž doutnajících trosek několik mrtvých letců, kteří se na poslední chvíli snažili zachránit padákem. Byli však velmi nízko a padáky se jim již nestačily otevřít… V trupu letadla ležela další zuhelnatělá těla.

Na události té noci se dochovalo několik písemných vzpomínek z let 1963-1991. Heinz Hofmann vzpomíná: „Seděli jsme tehdy 5.3. 1945 v protileteckém krytu našeho domu na náměstí v Rossbachu (lékárna), když náhle bylo zvenku slyšet zvučné dunění, které končilo ránou. Když se můj otec podíval, bylo venku zase ticho, jen nebe bylo zlatožluté od planoucího ohně. Všichni jsme mysleli, že spadla za kostelem bomba. Následující ráno jsme zjistili, že po pádu explodovalo americké letadlo a muselo ležet ve Farském lese. Moji rodiče a já jsme šli do Farského lesa. Na poli za Farským lesem ležel trup letadla, které bylo zjevně vyhořelé. Asi 100 metrů vzdálena, ve vysokém lese, ležela ve zmrzlé zemi zavrtána a hrozně zmrzačená těla dvou mužů. Jeden byl v uniformě, druhý měl tmavomodrý elegantní oblek a černé lakové boty. Vzpomínám si ještě velmi dobře, že byl otec toho mínění, že to byl civilista. Několik stovek metrů vzdálena, směrem na Adorf, ležela relativně neporušena záď letadla, ve které ležel zkřivený mrtvý muž. Měl světle žlutou leteckou kombinézu a já si myslel , že je to černoch. Každopádně mi připadal obličej, který jsem částečně mohl vidět, černý. Možná, že to ale byla část hnědé letecké kukly. Všude v lese ležely roztroušeny části letadla, z kabiny ještě trčely kulomety. Oba mrtví měli připnuty padáky, které zřejmě nemohli otevřít.

Několik dnů později jsem slyšel, že v blízkosti Farského lesa jeden rossbašský občan, který vyšel před svůj dům, viděl muže, který se choval velmi podezřele a na jeho zavolání uháněl pryč.

Potom říkali, že to byl další letec, který pád sice přežil, ale při útěku odtud se zřítil do kamenného lomu v Růžovém údolí a tam nalezl svou smrt.

Nevím, jestli to souhlasí, ale vím zcela jistě, že jsme, můj přítel a já, na jaře vzadu v kamenném lomu, pod příkrou stěnou nalezli bundu od uniformy, která tam ještě měsíce ležela. Tato bunda byla z tmavomodré, velmi dobré látky a měla jako zvláštnost na paži mezi loktem a koncem paže našité proužky, jako měli námořníci nebo letectvo. Kromě toho k pověšení bundy malý kovový řetěz. Nebyla to bunda německé uniformy.“

Dalším pamětník Reinhold Martin vypovídá: „.Místo jeho pádu leželo vzdáleno jen asi jeden kilometr od mého tehdejšího bydliště. Se zuřivým rachotem a následující ránou se bombardér zřítil do Farského lesa. (Farní les evangelického kostela). Abych zjistil příčinu události, běžel jsem ve směru odtud přicházejícího zvuku. Bombardér musel explodovat ve vzduchu, protože trosky ležely v dalekém okolí. V lese ležel jen jeden mrtvý, možná leželi dva další někde jinde. Nohy mrtvého byly zaraženy hluboko do lesní půdy. Mnoho vyděšených rossbašských občanů, kteří přišli, bylo mezitím došlými SA vyzváno, aby místo opustili.“

Asi nejúplnější zprávu nám podává tehdejší starosta Rossbachu: „Večer po leteckém poplachu mezi 10. a 11. hodinou jsme zpozorovali v severním směru ohnivou záři, která nemohla být daleko vzdálena. Z výšiny Farských polí jsme uviděli šlehat plameny z trosek nějakého letadla. Gumová kola výšky muže hořela jasným plamenem, k tomu ležel sníh a celé okolí bylo osvětleno jako denním světlem. Potom SA uzavřelo široké okolí, protože z počátku nikdo nevěděl, jestli nezůstaly ve shazovací šachtě bomby. Ihned byl vyrozuměn letecký útvar Cheb a znalci, kteří brzy dorazili, nám pak dali další pokyny. Mezitím byli nalezeni mezi stromy, jen málo vzdáleni od okraje lesa, dva členové posádky, kteří ale nevykazovali žádné znaky života. Z jejich základny k nasazení letěli jen v polobotkách. Další den zde opět byli lidé z chebského letiště a vyšší policejní úředníci. Mezitím se ukázalo, že šachty na bomby byly prázdné. Kam se tyto letecké bomby poděly, nebylo stanoveno. Zda byly vypuštěny na stanovený cíl a tam šířily smrt a zkázu, nebo shozeny nouzově.

Ostatně následky takového nouzového shození byly tehdy vidět v blízkosti Waldfrieden v lese. Smrky o síle konví byly okolo trychtýřů ve výšce 2 – 3 m hladce sraženy.

Bombardér u Farského lesa musel být ale těžce zasažen, protože se již od rybníku u Medvědího doupěte rozdělil a roztrhal. Odtamtud mohly být zjištěny trosky. Trup ležel v blízkosti Vysokého kamene a u Lazarovy výšiny nalezli dva další mrtvé letce s padáky. Padáky se pro omezenou výšku nemohly úplně otevřít. Dále byla přes Farská pole roztroušena četná munice a ještě další dny přinášeli chlapci do úřadu starosty jednotlivé a svázané náboje. Záď se střelcem ležela nad hraniční hospodou v křoví a další letec se ještě nalézal na dně letadla hluboce zaraženého do země. Celkem bylo 6 letců a 5 kulometů. Jeden z těžkých motorů ležel nahony vzdálený nad Ochsenrangem zabořený v poli.

Smíšená komise potom v dalších dnech provedla ohledání obsahu kapes členů posádky, vše bylo roztříděno do sáčků a opatřeno čísly. Na úřadu starosty pak bylo uloženo 6 archů se všemi údaji průkazů, obsahu kapes atd… Nápadné je, že každý z letců měl u sebe knoflík do límce. Jeden v límci košile, další v kapse blůzy nebo kalhot, bez toho, že by takový potřebovali. Předtím, než věci odešly do Chebu, prozkoumal jsem jeden takový knoflík a po sejmutí bílého celuloidového kotoučku, ležela pod ním složená mapa vytištěná na tenoučké hedvábné látce.“

Všech sedm letců bylo 9. března pohřbeno na rossbašském hřbitově. Vrak čtyřmotorového bombardéru odklidil místní Volkssturm. O dva měsíce později obsadila toto městečko americká armáda.

Ostatky sedmi britských letců byly 3. září 1947 exhumovány, převezeny do Prahy a po identifikaci pohřbeny v Praze na Olšanských hřbitovech. Přichází odsun a rok 1948. Za celou událostí se na 40 let zavře voda…


Něco novodobé historie

V roce 1982 pracoval v Hranicích na statku jako agronom a amatérský historik Ing. Aleš Kučera. Jako rodák z Plzně věděl, jak to ve skutečnosti bylo s „osvobozením“ Československa Rudou armádou a když se od místních pamětníků dozvěděl, že zde na konci války spadl do bažinatého terénu u lesa anglický bombardér, začal po něm pátrat. Dva roky hledal on a jeho syn Radek zbytky letadla, až se na ně v červenci 1984 usmálo štěstí. Kučerovi mladšímu se podařilo nalézt část duralového plechu, který nemohl pocházet z ničeho jiného, než z letadla. Do hledání se během času zapojili také pánové Pavel Tauer a Stanislav Stránský. Po dalším kopání našli astrokopuli, některé navigační přístroje a kostru ruky, patřící nejspíš navigátorovi. Byla pořízena rozsáhlá fotodokumentace.

O nálezu se záhy dozvídá policie a následně i Stb. Pak už přišlo jen domlouvání, domovní prohlídky a zabavování nalezených věcí a fotografií a další represivní opatření. Pozornosti Stb uniklo jen deset snímků schovaných u otce pana Tauera.

Práce započaté v roce 1984 pokračovaly až po listopadové revoluci. 26.srpna 1990 se na toto místo vypravil Ing. Kučera a členové nově vzniklého Svazu přátel USA v Chebu. Ke slovu přišly krumpáče a lopaty a po čase se začali vynořovat svědkové dávné minulosti. Část pilotní kabiny, některé přístroje, hrnky a další drobné předměty. Podařilo se také vykopat palubní hodiny, které se zastavily přesně ve 22:28. Tím se podařilo uvést na pravou míru dohady o skutečném čase dopadu. Některé prameny uvádí čas 22:17, jiné 22:20. Pohled na zrezivělý ciferník nám dává jasnou odpověď.

Na místě dopadu Lancasteru P4-X dnes stojí malý pomníček. Připomíná smrt sedmi mladých lidí:
střelec, rotný Walter SIMPSON, věk: 19 let
střelec, rotný William Boyd MEECHAN, věk: 19 let
pilot, nadporučík William James BAILEY, věk: 20 let
druhý pilot a bombometčík, nadporučík Edward John Stnalex MORRIS, věk: 21 let
novozélandský navigátor, nadporučík Reginald George David ADLAN, věk: 23 let
střelec a operátor, rotný John DIXON, věk: 24 let
mechanik, rotný James HOWARD, věk: 27 let

Ostatky letců jsou dnes pohřbeny na britském vojenském hřbitově v Praze na Olšanech (řada C, hroby č. 4-10). Na předposledním náhrobku je vytesán nápis, který může pro někoho znít jako prázdné klišé: „Na památku našeho milého syna Waltra, který položil život za naši svobodu“.

Pomník u Farského lesa Pomník u Farského lesa Pomník u Farského lesa

Pomník na okraji Farského lesa


Poznámka pod čarou: porůznu se traduje, že neovladatelný bombardér těsně minul věž rossbašského kostela. Nicméně z textu na následující straně jasně vyplývá, že letadlo přilétlo ze směru od Bad Elsteru (Bärenloh), tudíž před svým pádem jen těsně lízlo severovýchodní okraj Rossbachu a dopadlo do blízkosti Farského lesa (viz mapka níže), takže hodně daleko od kostelní věže!

Mapka letu anglického bombardéru 1945 Výřez z komiksu Osvobození Aše 1945

Mapka se znázorněním letu anglického bombardéru a obrázek z komiksu Osvobození Ašska, autor: Roland Rawen Havran

 

Kontakt: thonbrunn@gmail.com ⁄ © Slavomír Michalčík 2014