AŠSKO NA HISTORICKÝCH MAPÁCH

Nejstarší mapa Ašska - 1617

Text tohoto odstavce: Karl Alberti - Beiträge zur Geschichte der Stadt Asch u. d. Ascher Bezirkes, Band 1, 1930

Kvůli opakovaným sporům ohledně daní a cel v letech 1612–1623 vyvstala nutnost získat jasnou představu o situaci v oblasti Ašska, proto byla vyhotovená mapa panství Zedtwitzů v Aši a jeho nejbližším okolí, která se v současné době nachází ve sbírce map a plánů pražského ministerstva vnitra pod číslem 1326. Jedná se o list o výšce 69 centimetrů a šířce 44 centimetrů.

Mapa má měřítko přibližně 1:68000 a velmi pečlivě vyvedena vodovými barvami. Vodní toky jsou znázorněny modrými přerušovanými čarami, větší řeky dvojitou čarou, pahorkatiny skupinami stromů v bočním pohledu. Lesnaté oblasti jsou vybarveny zeleně, takže bezlesá oblast Chebska je jasně oddělena od lesnaté a kopcovité oblasti Ašska, která je téměř ze všech stran obklopena lesy. Oblast Ašska je navíc vyznačena světle červenou barvou, čímž se jasně odlišuje od oblasti Chebska.

K tomu je u každé obce v oblasti panství Aš-Neuberg červeným inkoustem poznámka „Zedw.“ (majetek Zedtwitzů). Stejné červené zbarvení má také oblast „čtyř vesnic“ Schönlind, Reichenbach, Lauterbach a Mühlbach, které původně patřila k panství Neuberg, v roce 1372 však musela být postoupena městu Cheb, které je pak v roce 1375 darovalo chebskému Rytířskému řádu Křižovníků s červenou hvězdou.

Osady nejsou znázorněny malými kruhy, jako je tomu na moderních mapách, ale charakteristickým malým obrázkem příslušné osady. Například u Kopanin jsou jasně rozpoznatelné čtyři větší věžičky zámku, které jsou ve stejné podobě vidět na epitafu v kostele v Neubergu (Podhradí) z roku 1682.

Na mapě jsou zaznamenány následující obce Zedtwitzského panství Aš-Neuberg: „městys Aš, Pastviny, Doubrava, Kopaniny, Újezd, Mokřiny, Dolní Paseky, Neuberg, Horní Paseky, Rossbach, Vernéřov a Trojmezí. Zcela chybí Krásná, Štítary a Studánka. V jižní části oblasti, která spadala již pod Chebsko, jsou uvedeny obce „Hazlov, Polná a Skalka“, zatímco Výhledy, Nový Žďár a Nebesa chybí; poslední dvě zmíněná místa byla založena až později.

Čtení mapy je značně ztíženo nezvyklou „orientací“: sever není nahoře, jih dole, východ a západ vpravo a vlevo, jako na našich moderních mapách, ale „půlnoční strana (sever)“ je zde vpravo a „východ slunce“ dole. Po odpovídajícím otočení mapy se v ní snáze zorientujete.

Mapa se, jak již bylo zmíněno, nachází v archivu pražského ministerstva vnitra. Dr. N. Klier ji tam nalezl ve zprávě chebského starosty Klemense Holdorfera z 21. března 1641 adresované Ferdinandovi III. Holdorfer totiž dostal za úkol předložit císaři posudek o ústavněprávním postavení oblasti Ašska a k tomuto posudku byla přiložena zmíněná mapa.

Ašsko kolem roku 1700

Mapa svobodných říšských pánů von ZEDTWITZ
Soud a statky v Aši

Stav: kolem roku 1700

Autor neznámý

Chebský okres se sousedícím Ašskem - kolem 1700

Chebsko v Království Českém
vedle sousedícího Ašska

Stav: kolem roku 1700

Autor neznámý

Mapa Ašska z roku 1716

MAPA
panství a statků ašských říšských šlechticů a lenních poddaných Koruny České hrabat von Zedtwitz

Vyhotovil inženýr Johannes Bauer

Vydáno v roce 1720

Müllerova mapa z roku 1720

Text tohoto odstavce: Karl Alberti - Beiträge zur Geschichte der Stadt Asch u. d. Ascher Bezirkes, Band 2, 1935

V roce 1713 byla v Čechách provedena reorganizace soudnictví a zemské správy a současně bylo nařízeno důkladné zaměření celého království. Tímto měřením byl pověřen inženýr hejtman Joh. Christoph Müller a všem úřadům a městům království bylo nařízeno, aby „inženýru J. Chr. Müllerovi, pověřenému vyměřením Království českého a zemí k němu připojených, poskytli veškerou podporu a pomoc“.

Müller zahájil vyměřování v červnu 1714 a dokončil ho v prosinci téhož roku. Chebská městská rada mu za jeho „tak perfektně a přesně zpracovanou mapu Chebska“ zaplatila 20 dukátů a nechala mapu v roce 1719 vyrýt do mědi Johannem Christophem Weigelem v Norimberku. Z této mapy, která je uložena v muzeu města Cheb, byly v nedávné době pořízeny opakované kopie.

Velká Müllerova mapa Českého království byla vyryta do mědi v Augsburku. Skládá se z 25 tabulí, které později Homannovi dědicové v Norimberku spojili do jednoho listu. Okres Cheb (Eger) na této mapě sahá pouze po Nebesa (Himmelreich), na mapě označený jako „Egrisch-Reuth“, zatímco Zedtwitzovské „panství Asch“ leží mimo okres Cheb jako „Pars Voigtlandiae“ (část Vogtlandu). V Homannově atlasu z roku 1747 je oblast Ašska označena jako „Dynastia Aschensis Baronia de Zedtwitz“ (Ašské panství baronů von Zedtwitz) a je zvýrazněna barevným vyznačením hranice, takže „z této autentické mapy je na první pohled patrné, že soudní okres Aš nebyl v té době považován za nepřátelský okres.

Mapa Chebského a Loketského okresu z roku 1742

Müllerova mapa Chebského a Loketského okresu, kterou v roce 1742 v Norimberku vydali Homannovi dědicové, kde je Ašsko vyznačeno jako „Dynastia Aschensis, Baronia de Zedtwitz, feudum bohemum“ (Ašské panství baronů von Zedtwitz, poddaných Koruny české). Ašsko zde leží mimo žlutě vyznačené Chebsko.

Zürnerova mapa Vogtlandu z roku 1758

Adam Friedrich se narodil 15. srpna 1679 jako desáté dítě faráře Zürnera z Marieney (okres Oelsnitz). V poslušnosti otcově vůli se Zürner junior stal také duchovním. Po absolvování latinské školy v Plauen vystudoval teologii na univerzitě v Lipsku, kterou pak dokončil v Hamburku. Vedle toho získal rozsáhlé znalosti v geometrii a zeměměřičství. Po dokončení studií v roce 1705 působil Zürner jako farář ve Skasse u Großenhainu. Ale jeho láska k geografii a kartografii byla silnější. V roce 1711 vydal mapu diecézí Drážďany a Großenhain, kterou také předložil saskému kurfiřtovi. Tímto výkonem upoutal pozornost Augusta Silného, který mu v dubnu 1713 zadal úkol zmapovat celé saské kurfiřtství.

Od roku 1716 cestoval Zürner jako „saský kurfiřtský a polský královský geograf“ a od roku 1721 pak jako „zemský a hraniční komisař“ po celém Sasku. August Silný však nebyl při odměňování za měřické práce tak štědrý jako při udělování titulů. Za každé zmapované místo dostával Zürner zpočátku skromnou částku šesti grošů. Při měření silnic používal Zürner „geometrický vozík“ vlastní konstrukce, jehož zadní kolo při každém otočení urazilo přesně jednu Rute tyč (= 4,53 metru). 2 000 Ruten pak odpovídalo jedné kurfiřtské míli. Ta odpovídala současným 9,062 kilometrům. Poštovní dostavník potřeboval na ujetí jedné míle dvě hodiny. Po sedmi letech dokončil „Neue Chursächsische Post-Charte“ (Novou kurfiřtskou saskou poštovní mapu). Zürner, který v roce 1722 opustil duchovní stav a přestěhoval se do Drážďan, předložil kurfiřtovi řadu návrhů na zlepšení silniční sítě. Kromě toho prosadil, aby od roku 1722 byly na všech poštovních cestách postaveny kamenné mílové a půlmílové sloupy a čtvrtmílové kameny pro označení vzdálenosti, a aby na nich byly vysazeny stromy. Financování poštovních milníků vyřešil August Silný obvyklým způsobem, do svých již takřka prázdných pokladen musely sáhnout městské a obecní správy.

Jeho dvě nejvýznamnější kartografická díla jsou „Neue Chursächsische Post-Charte“ (Nová kurfiřtská poštovní mapa) vydaná kolem roku 1719 na 16 listech a „Atlas Augusteus der Chursächsischen Lande“ („Velký atlas kurfiřtského Saska“), který obsahuje 40 obecných a 40 speciálních map. Adam Friedrich Zürner zemřel 21. prosince 1747 v Drážďanech jako jeden z nejvýznamnějších kartografů.

V roce 1758 vydal Peter Schenck v Amsterdamu mapu „Vogtlandského kraje“, jejíž součástí byly soudní okresy Plauen, Voigtsberg a Pausa, jakož i nezávislé Zedtwidtské ašské panství spolu s dalšími sousedními oblastmi, kterou vytvořil Zürner.

V souladu s tím se v díle B. Erbera o Čechách, vydaném v roce 1760, nachází obecná mapa Čech vyrytá ve Vídni, která rovněž zobrazuje Ašské panství mimo hranice Chebského kraje. Při prohlídce hranic v roce 1767 bylo Ašsko zcela přesně odlišeno od Chebsky, a to pomocí hraničních kamenů, které měly na jedné straně erb Chebu a na druhé erb Zedtwitzů.

První (josefské) vojenské mapování - kolem 1770

Měřítko 1:28800
Realizace: 1764-1768 a 1780-1783 (rektifikace)

Po prohrané sedmileté válce s Pruskem (1756–1763), kdy jednou z příčin byla i neznalost okolí bojišť, rozhodla císařovna Marie Terezie o vojenském mapování všech zemí monarchie. Jeho podkladem se stala Müllerova mapa (1716 – Morava, 1720 – Čechy), zvětšená do měřítka 1:28800. Měřítko bylo na tehdejší dobu zvoleno poměrně velké a díky tomu jsou tyto mapy velmi bohatým a detailním informačním zdrojem. Tehdejší vynikající mapová díla byla mapována v dvakrát až třikrát menších měřítcích.

Důstojníci vojenské topografické služby projížděli krajinu na koni a mapovali metodou "a la vue", česky to zní méně vznešeně - "od oka", tj. pouhým pozorováním v terénu. Jeden důstojník za léto zmapoval až 350 km2. Před mapováním nebyla z finančních a časových důvodů vybudována síť přesně a astronomicky určených trigonometrických bodů. Proto pokusy o sestavení přehledné mapy monarchie, bez její kvalitní geometrické kostry, skončily neúspěšně. Kresba nešla jednoznačně napojit, bortila se, či překrývala.

Velká pozornost byla věnována komunikacím (rozlišeny podle sjízdnosti – císařské silnice aj.), řekám, potokům i umělým strouhám, využití půdy (orná půda, louky, pastviny atd.) i různým typům budov – kostely, mlýny. Díky barevnému rozlišení jednotlivých složek (mapy byly ručně kolorovány) je lze snadno identifikovat.

Současně s kresbou map vznikal vojensko-topografický popis území obsahující informace co v mapě nebyly – viz šířka a hloubka vodních toků, stav silnic a cest, zásobovací možností obcí, aj. Tento materiál jen pro území Čech sestává z 19 rukopisných svazků.

Druhé vojenské (Františkovo) mapování - kolem 1830

Druhé vojenské (také Františkovo) mapování probíhalo v letech 1806 až 1869 na území Rakouského císařství (později Rakouska-Uherska). Mapování bylo zahájeno roku 1806 na základě rozkazu císaře Františka II. Důvodem byla potřeba aktuálnějších map pro vojenské účely, které by nahradily mapy I. vojenského mapování. Mapováním byl pověřen Generalquartiermeisterstab (štáb generálního ubytovatele), konkrétně při něm nově vzniklá triangulační kancelář. Měření prováděli vojenští triangulátoři a topografové. Měřítko pro mapování bylo zvoleno 1:28 800, což odpovídalo 400 vídeňským sáhům nebo 1000 vojenským pochodovým krokům. Okolí velkých měst nebo vojensky významných objektů bylo mapováno v měřítku 1:14 400.

Stabilní (františkovský) katastr - 1841

Stabilní katastr (německy Franziszeischer Kataster, františkovský katastr) byl soubor údajů o veškerém půdním fondu v předlitavské části Rakouského císařství. Pořízen byl v první polovině 19. století za účelem získání dostatečně přesného měřického podkladu pro stanovování pozemkové daně. Měl to být trvalý registr, a proto byl nazván „stabilní“. Z měřického operátu stabilního katastru byly odvozeny pozdější katastrální mapy v českých zemích.

Přesné trigonometrické zaměření provádělo v terénu několik polních měřičských skupin. V Čechách měření proběhlo v letech 1826–1830 a pak 1837–1843, na Moravě a Slezsku v letech 1824–1830 a 1833–1836. Vznikaly tak katastrální mapy v měřítku 1:2880 (1 rakouské jitro v terénu = 1 palec čtverečný na mapě) zvlášť pro každou katastrální obec; z nich tzv. císařský (povinný) otisk (Kaiserpflichtexemplar) byl archivován v Centrálním archivu pozemkového katastru ve Vídni. Po rozpadu Rakouska-Uherska byl otisk pro české země předán do pražských úřadů.

Třetí (františko-josefské) vojenské mapování - kolem 1880

proběhlo na území Rakouska-Uherska v letech 1869 až 1885. Výsledkem jsou tzv. topografické sekce v měřítku 1:25000 a řada map odvozených (především speciální mapy 1:75000). Oproti předchozímu druhému vojenskému mapování byl nově znázorňován výškopis kromě šraf a výškových kót také pomocí vrstevnic.

Hlavním důvodem pořízení nové vojenské mapy byla především snaha odstranit nedostatky předešlého, druhého vojenského mapování, které probíhalo na území takzvaného Rakouského císařství a následně Rakouska-Uherska s přestávkami mezi roky 1806 a 1869 (tedy 63 let). V době dokončení mapování tak bylo již mnoho mapových listů neaktuálních. Dalším důvodem vzniku byly válečné zkušenosti z prohrané prusko-rakouské války roku 1866. Armáda akutně potřebovala přesnější mapy, které byly zásadní pro potřeby stále rozvíjejícího se dělostřelectva. Cílem tak bylo vytvořit mapy, které nebudou mít pouze informativní charakter, ale už i určitou technickou spolehlivost. S rostoucí industrializací byly kromě toho nové topografické mapy stále více žádány i v civilní oblasti, zejména při budování komunikací, zakládání nových uhelných a rudných dolů, nebo při splavňování některých řek.

Po rozpadu monarchie v roce 1918 převzaly výsledky mapování nástupnické státy, které je po reambulaci a revizi používaly ještě dlouhou dobu jako své státní mapové dílo (viz níže: mapy č. 18 a 19).

Oblast Ašska kolem roku 1880

Výřez z
"Politické a topografické mapy Království Českého"
Zpracoval Prof. Josef Erben
Vydal Karel Jansky 1880

Obecná mapa okresního úřadu Aš - 1885

Vypracoval J. E. Wagner

Měřítko 1:220000

Přehledná mapa okresu Aš - 1891

Příloha vlastivědy od J. Tittmanna z roku 1891

Speciální mapa Ašska - kolem roku 1895

Navrhl a nakreslil T. Büchner

Měřítko 1:54000

Speciální mapa Ašska - 1903

Navrhl a nakreslil T. Büchner / doplněno roku 1903 A. Keilem

Měřítko 1:54000

Ašský okres - stav kolem roku 1914

Ašský okres - stav kolem roku 1914

Měřítko 1:100000

Ašský okres 1925

Po rozpadu Rakousko-Uherska převzal podklady pro reprodukci mapových děl z území Čech, Moravy i částí Slezska a z Uher Slovenska a Podkarpatské Rusi Vojenský zeměpisný ústav v Praze. Převzaté mapy však měly vážné nedostatky, nicméně po první světové válce nebylo z časových ani ekonomických důvodů možné budovat nové geodetické základy, navíc nebylo ještě ani určeno kartografické zobrazení pro tehdejší Československo. Přikročeno tak bylo k reambulaci a revizi stávajících map, která spočívala v jejich aktualizaci, opravě hrubých chyb a nahrazení německého názvosloví českým, resp. slovenským. Reambulované speciální mapy 1:75000 třetího vojenského mapování byly součástí státního mapového díla až do roku 1957.

Ašský okres 1925
Měřítko 1:100000

Speciální mapa č. 3948 Aš - 1934

Měřítko 1:75000

Podkladem pro vypracování této mapy bylo III. vojenské mapování, které probíhalo v letech 1869 až 1887 (viz odst. 11).

Vojenská mapa Ašska - kolem roku 1952

Měřítko 1:50000

Podkladem těchto map byly předválečné mapy. Všechny obce již nesou české názvy. Tyto mapy byly v letech 1948-1989 přísně tajné, aby nemohly usnadňovat útěky na Západ.

Geologické mapy

Geognostická mapa 1862

Geognostická mapa okolí Karlových Varů, Františkových a Mariánských lázní 1862 od Joh. Sandtnera

Měřítko 1:144000

Geologická mapa okresu Aš 1932

Geologická mapa okresu Aš
navrhl Emil Mottl,
jako přílohu ke knize:
Emil Mottl - Geologie okresu Aš z roku 1932

Měřítko 1:55000

Ostatní mapy

Mapa okresů Cheb, Aš, Sokolov a Kraslice 1903

Zpracoval Georg Müller
schváleno pro potřeby výuky na lidových a měšťanských školách.

Měřítko 1:150000

Mapa politických a školních obvodů Cheb a Aš, kolem 1921

Vypracoval F. Paul, Topograf - Mariánské Lázně

Měřítko 1:75000

Mapa politických a školních obvodů Cheb a Aš, kolem 1935

Vypracoval F. Paul, Topograf - Mariánské Lázně

Měřítko 1:25000

Chebsko s okresy Aš, Cheb, Kraslice, Sokolov 1977

Vydal: Helmut Preußler Verlag, Norimberk

Konec.

Zdroje::
Karl Alberti - Beiträge zur Geschichte der Stadt Asch u. d. Ascher Bezirkes, Band 1 u. 2;
J. Tittmann - Heimatkunde des Ascher Bezirkes, 1893;
Benno Tins – Die eigenwillige Historie des Ascher Ländchens, 1977;
Wikipedia