HISTORIE PIVOVARNICTVÍ NA AŠSKU - II.

Zveřejnění: 10. února 2025

Toto téma je rozděleno na 2 stránky a následující odstavce, kliknutím na tlačítko stránky resp. níže uvedený odstavec se dostanete přímo na příslušné místo.

Pokračování z předchozí stránky

Pivovarské bratrstvo a Komunitní pivovar v Aši

Vyúčtování ašského Komunitního pivovaru z roku 1727;
© Archiv pivovaru Plzeňský Prazdroj

Pivovarské bratrstvo (Brau-Commune), které vzniklo sdružením ašských právovárečných měšťanů, bylo nejstarším obchodním společenstvem významnějšího druhu v Aši. Právo vaření a prodeje piva ašskými měšťany lze vysledovat až do 14. století (1346). Stvrzeno je pak listinou z 22. února 1647, ve které páni von Neipperg, vlastníci panství Neipperg (Neuberg) a Aš, v pověření Koruny České výslovně stvrzují měšťanům městyse Aš právo „vařit a čepovat pivo“. Toto právo vaření piva bylo zpočátku omezeno na 19 domů v Aši a 4 domy ve Vernéřově a Horních Pasekách (Oberreuth). Páni von Zedtwitz měli své vlastní pivovary také na svých panstvích Neipperg (Neuberg – Podhradí), Sorg (Smrčina) a Schönbach (Krásná). Pivo, které vyráběli, se však smělo čepovat pouze v místě výroby. Z prodeje piva uvařeného v Aši mělo panstvo svůj podíl prostřednictvím tehdejší „spotřební daně“, kterou museli měšťané odvádět do jejich kasy. Proto se panstvo samo snažilo o navyšování počtu osob oprávněných vařit pivo. V roce 1734 bylo v Aši 63 měšťanů s právem várečným. Tento počet se v průběhu let měnil a docházelo k mnoha převodům práv v důsledku změn vlastnictví prodejem, sňatky apod. Ašské Pivovarské bratrstvo později zbudovalo pod radnicí první, tzv. „Dolní pivovar“ (viz plánek níže). Kdy k tomu došlo však není známo (pravděpodobně kolem roku 1700). Příslušná sladovna se měla nacházet Na příkopech (Grabengasse), než si Pivovarské bratrstvo postavilo roku 1812 vlastní sladovnu v Saské ulici, která byla následně v roce 1830 rozšířena.

Pivo se ve společném komunitním pivovaru vařilo ve stanoveném pořadí, tj. každému právovarečníkovi byl v řadě přidělen určitý čas, během něhož mohl vařit vlastní pivo. Někteří z oprávněných pivovarníků se však nespokojili s tím, že musí vařit ve stanoveném pořadí, a vařili proto i mimo řadu v předměstském panském pivovaru panství Schönbach (Krásná). Tato nadprodukce poškozovala obchod ostatních měšťanů patřících k Pivovarskému bratrstvu a byla důvodem k opakovaným stížnostem u královského dvora v Praze. Vedli však také spor se samotnými pány von Zetdwitz o zvýšení spotřební daně, který skončil ve prospěch Pivovarského bratrstva. Pivovarské bratrstvo vlastnilo kopie dokumentů např. z 13. října 1667, 2. února a 5. července 1668 a 17. srpna 1672.

V popředí sladovna měšťanského pivovaru v Saské ulici, stav kolem roku 1910;
foto: Stiftung Ascher Kulturbesitz Rehau

Právo vařit pivo bylo spojeno s právem pivo čepovat a podávat. Pivo se také čepovalo a podávalo v řadě, tj. až na příslušného měšťana přišla řada. Poté tento na svém domě vyvěsil znamení, že „jeho hospoda otevřela“. Jako znamení sloužila např. pivovarská měrka, věnec ze zeleného chvojí, či zavěšený soudek piva, na kterém bylo uvedeno jméno měšťana a rok založení podniku. Jiní měli malované vývěsní cedule, např. ve tvaru srdce – na jedné straně se jménem a letopočtem založení, na druhé straně pak s výjevem z hospodského života, např. třemi opilými sedláky apod. Ještě v roce 1899 existovalo v Aši 5 „řadových“ výčepů. V dřívějších dobách se hostinské vybavení přenášelo z jednoho výčepu do druhého, později měl každý právovárečný měšťan své vlastní vybavení.

Začátek někdejší Saské ulice, vlevo v popředí někdejší „Dolní pivovar“, vpravo výřez z plánu z roku 1850, pivovar označen šipkou

Sládkem v dolním pivovaru byl Johann Krader z Aše. Jeho následníkem byl J. G. Schmidt, který pak v letech 1862 až 1884 vařil také v horním pivovaru. V dolním pivovaru se pivo vařilo do roku 1884. Starý pivovar na Tržním náměstí pak byl 5. září 1887 prodán řezníkovi Friedrichu Geyerovi za 5360 Guldenů. Ve 30. letech 20. století sestávalo ašské Pivovarské bratrstvo z 200 právovárečníků a jeho kmenový kapitál představovala částka 3 milionů korun.

Ašský měšťanský pivovar

V roce 1862 odkoupilo ašské Pivovarské bratrstvo od hraběte Theodora Zedtwitze z větve Aš-Mikulášský vrch za 26 000 guldenů tamní Ašský vrchnostenský pivovar (viz předchozí strana). Od té doby bratrstvo vařilo současně ve dvou pivovarech, a to až do uzavření „Dolního pivovaru“ v roce 1884. V tomto roce se sládkem horního pivovaru stal Georg Schmidt, jenž byl synem staršího sládka z dolního pivovaru.

V letech 1885 / 1886 došlo k přestavbě horního pivovaru na parní pivovar, jež dostal název „Měšťanský pivovar Aš (Bürgerliche Brauerei Asch)“. Byl zbudován velký ledařský sklep a v roce 1892 byly postaveny dva velké spilkové a ležácké sklepy a rozšířen stávající starý ležácký sklep. Ve sklepích bylo 106 sudů, každý o objemu 30 až 40 hektolitrů. Ve správním orgánu Pivovarského bratrstva se písemné záznamy začaly vést až v roce 1738 a i ty jsou často neúplné. Většinou se týkaly osob účetních, členů zastupitelstva, sládků a jejich vlastnických nástupců, počtu převodů práv, počtu várek, údajů o nových akvizicích, opravách, nových budovách, nákupech, hospodářských situacích a okolnostech, které mají příznivý nebo nepříznivý vliv na chod podniku.

Po znárodnění pivovaru v roce 1945 byla část záznamů zlikvidována a část se dostala do správy Chebského okresního archivu, odkud se nakonec dostala do archivu pivovaru Plzeňský Prazdoj, kde je lze studovat dodnes. V roce 1938 měla být dokončena podrobná historie Ašského měšťanského pivovaru, zpracovaná místním učitelem. Byla připravena ke knižnímu vydání, ke kterému však kvůli probíhající 2. světové válce nedošlo. Tento materiál se údajně do roku 1945 nacházel v trezoru pivovaru, po příchodu Čechů pak nenávratně zmizel. Bohužel neexistovala žádná kopie tohoto cenného dokumentu.

Poloha Ašského měšťanského pivovaru;
© Archiv pivovaru Plzeňský Prazdroj

Popis pivovaru z roku 1950

Pivovar v Aši je stará budova ze zdiva cihelného a kamenného, opatřená sedlovou střechou s eternitovou krytinou. Stropy a mezistropy jsou klenuté do traverz, nebo betonové. Dlažby v provozních místnostech jsou šamotové, betonové nebo xylolitové. Ve varně jsou šamotové obklady stěn, právě tak jako ve stáčírně. Osvětlení všech provozních místností jest dostatečné. Větrání je umožněno ventilačními křídly v oknech. Umělé osvětlení je elektrické. Veškeré provozní místnosti jsou v přízemí, jedině varna je situována ve 3 podlažích. Odvodnění celé budovy je svedeno do městské kanalizace. Celá budova pivovaru přiléhá k uzavřenému dvoru, který je přístupný krytým průjezdem. Pokud jde o dispozici a situování jednotlivých provozních místností, jeví se takto:

Stavební plán Ašského měšťanského pivovaru z roku 1946, © Archiv pivovaru Plzeňský Prazdroj

Živnostenský list Měšťanského pivovaru
z roku 1912

Po pravé straně průjezdu je varna, ke které přiléhá stáčírna piva a sklad lahvového piva a umývárna na sudy. Za těmito místnostmi jsou 2 strojovny a v nejpřednější místnosti je umístěna kotelna. Ve dvorním traktu je spilka, stáčecí sklep, ožehovna a bednárna. V suterénu se nacházejí sklepy ležácké. V I. etáži varny je chladící zařízení a sladové půdy se šrotovníkem. Nad spilkami je situováno chladící zařízení. Všechny ostatní dispoziční detaily a půdorysné rozměry jsou patrny z přiložených plánů.

Strojní zařízení je obvyklé pro výrobu piva. Kotelna má dva východy, jeden do dvora, jeden přes strojovnu. V ní jsou umístěny 2 kotle, ležaté, dvouplamencové, rok výroby 1926 a 1939, výhřevná plocha 66 m2, jeden na 12 atm. a druhý na 15 atm., soustavy Morisson. Ve strojovně se nachází parní stroj o 130 HP a jedna rychloběžka 180 HP. V požahovně je instalováno topení přímé, kdy na zazděnou pec se umisťuje kotel se smolou. Požehování se děje systémem vstřikovacím. V bednárně je umístěna fréza s kombinovanou svářečkou a 1 pásová a 1 okružní pila.

Šatny a umývárny jsou umístěny po pravé straně vjezdu vedle stávajících garáží. Záchody jsou v dřevěném přístěnku, nesplachovací, oddělené pro ženy a muže. V pivovaru je zaměstnáno cca. 18 mužů a 5 žen (stav 1950).

Ašský měšťanský pivovar v Pivovarské ulici - 1928; foto: Stiftung Ascher Kulturbesitz Rehau

Sedící druhý zleva sládek Grüner, napravo s kloboukem ředitel Günthert

Posledním účetním z řad měšťanstva byl Johannes Geyer, který zemřel 16. dubna 1892. 25. dubna 1892 byl ustaven nový správní výbor. Z výtahu z obchodního rejstříku krajského soudu v Chebu, rejstřík Jd II., fol. 215 z roku 1900 pak vyplývá následující:
Den zápisu: 5 leden 1900
Název firmy: Bürgerliche Brauerei Asch in Böhmen, gegründet 1346 (Měšťanský pivovar Aš v Čechách, založen 1346)
S hlavním sídlem v Aši
Majitel firmy: Ašské právovarečné měšťanstvo zastoupeno jeho výborem.
Tento výbor sestává z předsedy, místopředsedy a 9 dalších členů výboru. Členové výboru byli zvoleni na valné hromadě dne 17. srpna 1899:
1) Johann Günthert, pekařský mistr v Aši za předsedu,
2) Johann Krader, vlastník nemovitosti v Aši za místopředsedu,
3) Gustav Ploss, bednářský mistr v Aši,
4) Wilhelm Jäger, vlastník realit v Aši,
5) Albert Geyer, hoteliér v Aši,
6) Gottlieb Panzer, obchodník v Aši,
7) Louis Steinel, obchodník v Aši,
8) Carl Sehling, kovářský mistr v Aših,
9) Alexander Weldavy, vlastník realit v Aši,
10) Christian Geyer, pekařský mistr v Aši,
11) Fritz Künzel, továrník v Aši
Účetním se pak stal Emil Kruschwitz. Pivovar dále zaměstnával 6 pomocných sládků, 4 bednáře a 3 strojníky.

Roční plat ředitele pivovaru činil 720 guldenů v rakouské měně, tedy pozdějších 1.400 korun. Jelikož ředitel byl současně majitelem přádelny, nepoužil tyto peníze pro sebe, ale shromáždil kolem sebe několik pivních přátel, s nimiž pak navštěvoval hostince, kde se nyní místo chebského piva čepovalo pivo ašské měšťanské. Byla to tehdy výtečná reklama, dnes bychom ji nazvali „public relations“. Předseda Gläßel svým energickým vedením posunul pivovar kupředu. Při založení Pivovarského bratrstva bylo právo na vaření piva oceněno na 50 guldenů. V době jeho předčasné smrti mělo pivovarské právo hodnotu 300 guldenů. Pod cílevědomým vedením jeho nástupců a pivovarských výborů se pak pivovarské právo zvýšilo na hodnotu 42.000 až 45.000 Kč. Při vyrovnávacím řízení po záboru Sudet bylo právo na vaření piva oceněno částkou 5.000 říšských marek.

V minulosti se kvalita jednotlivých várek velmi lišila a teprve díky měšťanskému pivovaru mohli hostinští čepovat trvale dobré pivo. Pivo z Měšťanského pivovaru mělo vysokou pečeť kvality, zřejmě i díky velmi dobré místní vodě, která byla po plzeňské vodě údajně druhá nejlepší v celých západních Čechách. Voda byla z různých míst sváděna do pivovaru podzemními štolami, jenž se částečně dochovaly dodnes. Hlavní průchozí štola vede z prostoru za někdejší nemocnicí pod parkem vedle plaveckého bazénu.

Do roku 1945 vlastnil ašský Měšťanský pivovar několik hostinců v Aši a okolních obcích. Tyto hostince pronajímal nájemcům s povinností čepovat pivo z měšťanského pivovaru.

Hostince Ašského měšťanského pivovaru v Aši (Kantgasse/Bratrská, Egerstr./Chebská ul. a Steingasse/Kamenná ul.)...

... v Aši (Goethestr./Gogolova), Niederreuth/Dolních Pasekách, Krugsreuth/Kopaninách ...

... v Hazlově a Vojtanově; foto: Stiftung Ascher Kulturbesitz Rehau

Obrazová galerie Ašského měšťanského pivovaru
z roku 1928

Foto: Stiftung Ascher Kulturbesitz Rehau

1 / 18

Pivovarská ulice

2 / 18

Správní a dozorčí rada

3 / 18

Pracovníci pivovaru

4 / 18

Účtárna

5 / 18

Vozový park

6 / 18

Bednářství a truhlárna

7 / 18

Vyplachování sudů

8 / 18

Strojovna

9 / 18

Kotelna

10 / 18

Šrotovník

11 / 18

Spilka

12 / 18

Varna

13 / 18

Smolení sudů

14 / 18

Výrobna ledu

15 / 18

Plnění sudů

16 / 18

Dozrávání

17 / 18

Plnění lahví

18 / 18

Sladovna - Saská ulice

< >

 

Pivní tácky Ašského měšťanského pivovaru

Z ašské městské kroniky a z plzeňského archivu:

Pivovar v zimě 1965

13. června 1898 – zemřel ve věku 62. let ředitel Komunitního pivovaru Michael Gläßel;

1898 – novým ředitelem Komunitního pivovaru se stal Johann Krader;

12. června 1899 – Měšťanský pivovar v Aši zakoupil restauraci J. A. Zeidlera v Kamenné ulici;

1. září 1911 – Měšťanský pivovar věnoval 2.000 korun na vydláždění Saské ulice;

23. října 1912 – Měšťanský pivovar věnoval 2.000 korun na vydláždění Dlouhé ulice;

V roce 1926 činil čistý zisk 102.683,- Kč;

1928 bylo do hostinců v Ašském výběžku vyexpedováno 531.984 hektolitrů výčepního piva;

Dne 28. ledna 1930 se nákladní auto měšťanského pivovaru srazilo s vlakem jedoucím do Rossbachu (Hranic), bylo pak vlečeno 110 metrů a zcela zničeno. Řidič a závozník byli z vozu vymrštěni;

1932 nakoupil pivovar 1 kg sladu za 1.60,-Kč, 1 kg chmelu za 5.60,-Kč a 1 kg ovsa za 0,70,-Kč, 1 hl 10° piva stál 82,-Kč a 1 hl 12° piva pak 100,-Kč;

V roce 1939 činil čistý zisk 1.478.819 říšských marek.

Pivní známky

Pivní známky byly určeny pro vlastní spotřebu zaměstnanců pivovaru. Známky byly vydávány jako přilepšení, neboli deputát na tzv. „domácí pivo“, to bylo pivo, které si mohl zaměstnanec vypít pouze v pivovaře.

Z měšťanského pivovaru v Aši jsou známy tři druhy těchto kovových známek, z toho dvě byly určeny na výdej domácího piva z automatu. Pivní známky byly používány ještě v roce 1945.

Pivní známky Ašského měšťanského pivovaru

Pivovar v poválečné době

Všechny pivovary i po skončení války zápasily s trvajícím nedostatkem surovin, jichž bylo třeba především pro jiná odvětví potravinářského průmyslu, řada z nich navíc také s nedostatkem pracovních sil, způsobeným odsunem německých zaměstnanců. Vedoucí orgány se snažili udržet si zde německé odborníky co nejdéle. Státní orgány regulovaly výrobu přídělovým hospodářstvím a dalším zavíráním malých provozů.

Po druhé světové válce byla na pivovar uvalena národní správa. Na základě ustanovení dekretu prezidenta republiky č. 101 z 24. října 1945 o znárodnění některých podniků potravinářského průmyslu, týkajícího se pivovarů, které v roce 1937 vystavily více než 150 tisíc hl. byl vládním usnesením z 9. ledna 1946 zřízen národní podnik Československé pivovary jako celostátní ústřední orgán pro pivovarský průmysl. Sdružoval pak postupně vznikající pivovarské národní podniky. Vyhláškou z 16. července 1948 bylo znění názvu firmy Chebský pivovar, n. p. změněno na Chebsko-karlovarské pivovary, n. p. a o několik dní později do něj byl začleněn pivovar Antona Webera v Karlových Varech-Rybářích, Hradní pivovar dr. Antona Thuma v Lokti a Měšťanský pivovar v Aši. Jeho prozatímním ředitelem se stal ředitel chebského pivovaru Jan Konáš. Národní správa pak byla zrušena k lednu 1949.

Řezy stavebního plánu z roku 1946; © Archiv pivovaru Plzeňský Prazdroj

Od padesátých let výstav plynule narůstal od 12.000 do 19.000 hl a v roce 1965 dosáhl 29.631 hl, což byl nejvyšší výstav pivovaru od začátku druhé světové války. V té době vařil pivovar jen 10° pivo, odběratelem byl celý Ašský výběžek.

V pivovaru se prováděly jen nezbytně nutné opravy a rekonstrukce, např. v roce 1956 začala přestavba chlazení, ale ještě roku 1959 byla zmiňována jako nedokončená. Hodnocení plnění plánu za rok 1962 uvádí: „Jsou problémy se zrušením výroby v Aši a zavedením náhradní výroby v Chebu. Nejreálnější je jednat ve spolupráci s ONV v Chebu o převedení objektu pivovaru státnímu statku se zavedením přípravny kvasných krmiv. V provozovně Aš je velmi neuspokojivý stav transportních nádob. Opravu potřebuje 421 sudů z celkového stavu 1111 sudů“. Ještě v roce 1959 se uvažovalo o rozšíření kapacity pivovaru v Aši. Od ledna 1960 byl pivovar pouze pobočkou chebského pivovaru v rámci národního podniku Plzeňské pivovary. Provoz už jen dosluhoval, centrální úřady do ašského pivovaru neplánovaly investovat. Budovy byly sice ještě v poměrně dobrém stavu, ale zařízení bylo téměř stoprocentně opotřebováno.

Provoz někdejšího Měšťanského pivovaru v Aši byl definitivně ukončen k 31. prosinci 1966. Zařízení varny bylo prodáno do pivovaru v Kolíně, lahvárenskou linku odkoupil Městský národní výbor v Aši pro stáčírnu limonád, čímž chtěl zvýšit zaměstnanost žen v regionu. Budovy pivovaru byly v následujícím roce zbourány, aby uvolnily místo vznikající výstavbě panelových obytných domů. V prostoru někdejšího pivovaru byl počátkem 70. let 20. století postaven multifunkční objekt, jehož součástí byla také restaurace „U Tří lipanů“. K té patřila také vinárna, zbudovaná ve sklepních prostorech bývalého pivovaru. Vinárna měla po celou dobu existence problémy s průsakem spodní vody, dnes je tento prostor dlouhodobě zatopen.

Poválečné pivní etikety

Bourání pivovaru v roce 1966/67

Ašský akciový pivovar

Ačkoliv byl Ašský akciový pivovar největší na Ašsku, dochovalo se o něm jen minimum informací. Veškerá firemní dokumentace uložena v místním pivovarském archivu byla zničena po roce 1945. 15. února 1898 vzniklo konsorcium, které založilo „Akciový pivovar v Aši (Aktienbrauerei Asch)“. 24. června 1898 byla výstavba nového pivovaru svěřena staviteli Köhlerovi. Ašský akciový pivovar, Schönbacherweg 184, byl postaven již v katastru obce Krásná (Schönbach), přímo na hranici s městem Aš, ale komín a správní budova přes silnici stály ještě na ašském katastru. Dne 8. února 1899 se konala ustavující valná hromada akciové společnosti. První výstav jeho piva byl proveden 21. června 1899. V té době to byl velmi moderní pivovar.

Vlevo rozložení Ašského akciového pivovaru, vpravo pak letecký snímek z roku 19484

Ašský akciový pivovar sestával z následujících objektů:
A: Hlavní budova - s nakládací rampou, výtahem na led, garáží a společenskou místností (svačinárnou). Za rampou se nacházela plnírna lahví, která dokázala naplnit 1000 lahví za hodinu. V ležáckém sklepě se nacházely tři sklepy se sudy o objemu 50 hektolitrů dole a 30 hektolitrů nahoře. Kromě toho zde byla plnírna sudů, filtrační a vyplachovací zařízení. V mezipatře bila spilka s 20 káděmi, v horním patře pak byl archiv pivovaru a místnost pro skladování chmelu. Pod střechou byl chladící pánev.
B: Strojovna - s kotelnou a komínem a varna o objemu 100 hektolitrů. V horním patře byl sklad sladu. Naproti nakládací rampě byla kůlna na dočasné uskladnění mláta.
C: Provozní objekty - s automatickým smolením sudů, bednářstvím, vozovnou a stájí. Na konci této řady objektů byl byt kočího. Pivovar disponoval třemi automobily a třemi povozy.
D: Správní budova - v přízemí byly tři kanceláře: účetního, prokuristy A. Franka a ředitele Alberta Panzera. Všechny zbylé prostory, i v patře, byly obývány zaměstnanci pivovaru, byly tam tudíž služební byty. Dole byly dva a v patře pak další čtyři byty: zde bydlely rodiny sládka Hofrichtera, prokuristy Franka a další spolupracovníci.
E: Transformátor pro napájení akciového pivovaru.
F: Železniční točna otáčená ručně (viz níže).

Pivovar byl zaměřen především na vaření silnějšího exportního piva, které bylo před první světovou válkou po železnici dodáváno hamburské lodní společnosti. V adventní době byl vařen svrchně kvašený anglický Porter. Krátce po založení pivovaru bylo uvařeno 30.000 hektolitrů piva. Během I. světové války došlo k výraznému poklesu produkce. Ve 20. letech 20. století pak produkce opět postupně rostla, nikdy však již nedosáhla předválečné úrovně. Po roce 1933, kdy vládla celosvětová ekonomická krize, produkce opět značně poklesla. Stejně tak tomu bylo během II. světové války, kdy bylo vařeno jen řídké, nízkooktanové pivo. V říjnu 1946 byl provoz akciového pivovaru definitivně ukončen (viz níže).

Železniční přípojka do Akciového pivovaru

K akciovému pivovaru byla přivedena také železniční vlečka. Příslušné plány pochází z roku 1905. Vagony byly do pivovaru přiváženy zpravidla z nádraží Aš město. Během této manipulace byla zastavena vlaková přeprava mezi Aší a Rossbachem (Hranice). Vlečka měla sklon 22 %. Při posunování bylo nutno překonat místní silnici mezi Aší a Krásnou: „Aby byla zajištěna bezpečnost kolemjdoucích a povozů pohybujících se na silnici mezi Aší a Krásnou, musí manipulační vlak před vjezdem na vlečku dát znamení k zastavení a smí po této vlečce projíždět pouze krokovou rychlostí.“ Samotný areál pivovaru byl zabezpečen oplocením s bránou na kolejích, za níž se nacházela točna vozů o průměru 5,12 metru. Přebírka vozů probíhala za točnou, přičemž přejíždění bylo povoleno pouze s lokomotivou řady 97. Strojvedoucí však musel předem zajistit správnou polohu. Odstavování vagónů na silnici před branou bylo přísně zakázáno. Tato vlečka byla zrušena zřejmě někdy počátkem 60. let, údajně po ní byly v 50. letech ještě přiváženy zemědělské produkty k uskladnění ve zrušeném pivovaru.

V akciovém pivovaru byly zaměstnány následující profese: sládek, pivovarník, sklepník, sklepmistr, bednář, vrchní bednář, plnič lahví, sládek a dělník, topič, zámečník, kočí a řidič. Vpravo na obrázku je kočí pan Ploß, který se staral o pivovarské koně.

Pracovníci Ašského akciového pivovaru kolem roku 1935, vpravo nakládání ledu do výtahu v roce 1936

Pivovar disponoval velkým sklepem na uskladnění ledu. Ten byl dobýván na zamrzlých krásenských rybnících a koňskými povozy dopravován do pivovaru. Zde byl nakládán do nádob výtahu na principu páternosteru, který nahoře led vyklopil a ten padal šachtou do sklepního prostoru, kde byl až do jeho vyčerpání skladován. Led na chlazení piva byl dodáván společně s pivem do smluvních hostinců po celém Ašsku.

Škody po náletu v dubnu 1945

Na konci II. světové války, začátkem dubna 1945, měl akciový pivovar již jen pouhých sedm zaměstnanců, kteří udržovali pivovar v provozu. Všichni ostatní byli odvedeni do armády. 11. dubna 1945 byl akciový pivovar částečně poškozen leteckým útokem. Leteckou bombou byla zasažena sladovna, sklad chmelu a nákladová rampa, zemřeli přitom tři lidé.
Po příchodu Američanů byl růskými a jinými válečnými zajatci vyrabován také akciový pivovar, zcizeny byly především zásoby kořalky a vína, které ve sklepě uskladnil německý Wehrmacht.

Pivní tácky Ašského akciového pivovaru

Z ašské městské kroniky:

16. června 1904 – Včera ve tři hodiny ráno vyhořel malý dřevěný objekt přečerpávací stanice Ašského akciového pivovaru. V něm se nacházelo čerpadlo a elektromotor, které požár zcela zničil. Příčina požáru není známa, ale vzhledem k okolnostem je podezření na úmyslné žhářství;

1906 – Johannes Krautheim se stal ředitelem akciového pivovaru;

16. ledna 1907 – Dnes odpoledne došlo na železniční vlečce do Ašského akciového pivovaru před zraky několika očitých svědků ke strašlivé nehodě. Louis Bergmann, 66letý poněkud nedoslýchavý muž, který pobýval v místním chudobinci, se pohyboval na železniční vlečce, když přijelo několik vagonů na převoz piva; neslyšel varovné volání, byl přejet a zohaven hrůzným způsobem.

28. listopadu 1907 – Porota gastronomického veletrhu v Bonnu udělila společnosti Ašský akciový pivovar zlatou medaili společně s diplomem bonnského svazu hostinských za vynikající kvalitu jejího výrobku. Stejné pocty se Ašskému akciovému pivovaru dostalo již v roce 1903, kdy byl pivovar zastoupen na populární výstavě Vše pro domácnost v Kolíně nad Rýnem, kde také získal zlatou medaili;

17. listopadu 1918 zemřel ve věku 71. let Johannes Krautheim, někdejší ředitel akciového pivovaru a dlouholetý člen městského, okresního a evangelicko-církevního zastupitelstva;

1930 – Vzhledem k tomu, že Dělnický dům je v současné době ve vlastnictví komunistické strany, byl založen spolek „Lidový dům“, jehož cílem bylo vytvořit samostatný prostor, kde by se mohly scházet sociálně-demokratické spolky. Před uskutečněním tohoto záměru se spolek „Lidový dům“ znovu obrátil na spolek „Dělnický dům“ s dotazem, zda by jeho objekt mohla využívat Sociálnědemokratická strana, a když byla odpověď záporná, kontaktoval spolek Ašský akciový pivovar, který ke svému hostinci čp. 728 v horní části Hlavní ulice přes léto přistavěl velký sál a nazval ho „Lidový dům“. Ten pak poskytl ke spolčování sociálně-demokratickým spolkům;

Hostinec Ašského akciového pivovaru - tzv. Lidový dům, kolem roku 1935; foto: @ Stiftung Ascher Kulturbesitz

27. prosince 1939 zemřel Georg Krautheim - Rolandgasse 7. Býval dlouholetým městským radním a ředitelem akciového pivovaru.

Pivní známky

Také v akciovém pivovaře byly používány tzv. pivní známky pro vlastní spotřebu zaměstnanců uvnitř pivovaru. Známy jsou tři známky, dvě v hodnotě ½ litru a jedna v hodnotě 1 litru piva.

Pivní známky Ašského akciového pivovaru; zdroj: P. Matala st., Aš

pivovar v poválečné době

Po skončení války byla na akciový pivovar uvalena národní správa se správcem Ing. Bervidem. Produkce pivovaru však již nebyla obnovena. Výměrem ministerstva výživy z 27. června 1946 byla uzavřena řada malých pivovarů, mezi ně patřil také Ašský akciový pivovar. V následujících letech byl pivovar využíván jako sklad zemědělských produktů. Objekty někdejšího pivovaru začaly časem chátrat a byly postupně bourány. Do současnosti se dochovalo jen torzo někdejší hlavní budovy. Objekt je však po dlouhé roky nevyužíván, i když v loňském roce na něm byly započaty částečné rekonstrukční práce, spojené s oplocení objektu.

Někdejší Ašský akciový pivovar v roce 1964; foto: @ Stiftung Ascher Kulturbesitz

Někdejší Ašský akciový pivovar 1967; foto: @ Stiftung Ascher Kulturbesitz

Ašský akciový pivovar kolem roku 1970; foto: @ Stiftung Ascher Kulturbesitz

Někdejší Ašský akciový pivovar - bourání v roce 1981; foto: @ Stiftung Ascher Kulturbesitz

Zbytky někdejšího Ašského akciového pivovaru - stav 2022; @ Thonbrunn

Vlevo pohled odzadu, vpravo někdejší správní budova pivovaru - stav 2024; @ Thonbrunn

Použité zdroje:
Chronik der Stadt Asch 1895 - 1942, Band I. / II.;
Karl Alberti - Beiträge zur Geschichte der Stadt Asch u. d. Ascher Bezirkes, 1934 - 1941;
J. Tittmann - Heimatkunde des Ascher Bezirkes, 1893;
Adam Winter - Heimatkunde des Ascher Gebietes, 1925;
Benno Tins – Die eigenwillige Historie des Ascher Ländchens, 1977;
Wölfel, Petrak, Marks – Lokalbahn Asch - Rossbach - Adorf, 2014;
P. Matala st. - Numismatika Ašska;
Ascher Rundbrief - Heimatblatt für die aus dem Kreise Asch vertriebene Deutschen;
Archiv pivovaru "Plzeňský Prazdroj"
Sborník Minulostí Západočeského kraje;