Thonbrunn

deutsch

Útržky z historie Ašského výběžku
Einiges aus der Geschichte des Ascher Ländchen

 
 
Thonbrunn
 
 

Poslední aktualizace: 03.10.2017

 
1 2 3 4

Vývoj ašské pošty (1700 - 1874)

pod vedením poštmistrovské rodiny Langheinrichů

Text: Erich R. Wölfel, Archiv für deutsche Postgeschichte, 1/1979 Frankfurt am Main

Poštovní stanice v Aši byla zřízena v roce 1697 z popudu chebského poštmistra Johanna Michaela Widmanna, a to ve spojitosti s tehdy budovanou trasou Lipsko – Cheb. Ašským poštmistrem byl jmenován Nikolaus Künzel, hostinský od „Zlatého jelena“, který poštovní úřad spravoval jen několik let. Jeho dcera se 30.1.1699 provdala za Johanna Ambrosia Langheinricha z Hofu, jehož otec byl majitelem nejvýznamnější poštovní stáje v Hofu. Je možno se domnívat, že Langheinrich nastoupil na post ašského poštmistra již v roce 1700. Je zakladatelem ašské poštmistrovské rodiny Langheinrichů, která ašský poštovní úřad spravovala nepřetržitě až do jeho zestátnění (zerárnění) v roce 1874.

První aktivitou Langheinricha, která vycházela z popudu pražského poštovního ústředí, bylo vytvoření příčného spojení z Aše do Adorfu. Po přeložení linky Lipsko-Cheb na trasu přes Adorf, tak mělo být pro Aš zachováno napojení na tento důležitý poštovní spoj. Aš byla v oné době zčásti napojena také na linku Cheb-Erfurt, která vedla právě přes Aš a Hof.

Rytina se znázorněním poštovního dostavníku směřujícího do Hofu

Rytina s poštovním dostavníkem

V oné době byl poštovní provoz v Aši prakticky zanedbatelný. V celém Ašském regionu bylo v roce 1688 pouhých 508 domácností, z čehož na městys Aš jich připadalo 143 a na Rossbach 71. Vezmeme-li do úvahy, že tehdejší průměrná domácnost čítala zhruba osm členů, dojdeme k přibližnému počtu 4.000 obyvatel celého Ašska. Přiměřeně tomu byla také výše služného poštmistra Langheinricha, která činila 144 guldenů ročně.

Jeho syn Johann Ernst Langheinrich převzal úřad ašského poštmistra v roce 1740. Nejvýznamnější událostí v jeho služební kariéře bylo zřízení poštovního spojení mezi Prahou a Erfurtem. Sousední poštovní úřady se nacházely v Hofu a Mühlessenu. Ašská hraniční poštovní stanice hrála důležitou roli jak pro Rakousko-uherskou poštovní správu, tak i pro Říšskou poštu Thurn-Taxisů. Z tohoto důvodu se obě strany snažily zajistit si spolupráci s ašským poštmistrem. Po zprovoznění nového poštovního spojení se Langheinrich dostal do přímého kontaktu s Říšskou poštou Thurn-Taxisů a nedlouho poté byl zavázán také coby císařský poštovní správce Říšské pošty Thurn-Taxisů v Aši, neboť byl zodpovědný za přepravu poštovních vaků do Hofu. Díky tomu měl na ašské poštovní stanici dvojí funkci: stal se také císařským říšským poštmistrem, který podléhal vrchnímu poštovnímu úřadu Thurn-Taxisů.

Tato zdvojená funkce byla u ašských poštmistrů zachována až do roku 1818. Langheinrichova činnost spočíval převážně v odbavování pošty, zapisování personálií osob cestujících poštovními dostavníky, jakož i v příjmu dopisů, peněžních zásilek, balíků, kufrů a beden. S dochvilností si tehdy, z povětrnostních důvodů, zřejmě nikdo nedělal žádné velké starosti. Především v zimním a jarním období docházelo zajisté k poměrně velkému zpoždění. Pro cestující, kteří tehdy cestovali společně se zásilkami, bylo proto velmi příjemné občerstvit se a odpočinout si v poštovním hostinci „U zlatého jelena“.

Mapka poštovních tras na Ašsku a Chebsku

Po smrti Johanna Ernsta v roce 1761 převzal poštovní správu v Aši jeho syn Johann Gottlieb Langheinrich. V průběhu jeho poštovní služby se z říšského poštovního spojení Erfurt-Praha stala zaběhlá instituce. O poměrech na ašské poště kolem roku 1780 jsme díky šťastné náhodě informováni do nejmenšího detailu. Ašská poštovní stanice byla totiž v roce 1782 kontrolována poštovním revizorem Pauerspachem, který byl pověřencem hrabat von Thurn-Taxisů. Pauerspach vypracoval velmi podrobný kontrolní protokol o této císařské říšské a zároveň c. k. české poštmistrovské úřadovně. V tomto kontrolním protokolu se praví, že Johann Ernst Langheinrich byl dne 22.1.1751 místopřísežně jmenován c. k. českým poštmistrem, a že dne 3.2.1763 získal od knížete Alexandra patent říšského poštovního správce. Tento patent pak byl obnoven jeho následníkem knížetem Karlem Anselmem dne 31.7.1773.

Majetek poštmistra byl byl vyčíslen na cca. 10.000 guldenů. Skládal se z objektu pošty s hostincem, z malého domku na náměstí, z 30ti plošných měrných jednotek (denní sáh) polností a 8mi plošných měrných jednotek lesních porostů a lučin, které vynášely 40 kup sena. Poštmistr byl označován za poddaného barona Zedtwitze, ale zároveň také Království českého. Bylo chváleno také hospodaření hostince "U zlatého jelena". Poštmistr ho spravoval osobně a měl vlastní postilu s dvěma pomocníky. Vlastnil dva polozakryté a dva otevřené nákladní vozy, a pět výtečných koní. Jako služební oblek dostával od „ctihodného vrchního poštovního úřadu v Norinberku“ každé dva roky uniformu, dvě úřední hole a dva klobouky, každou hůl a klobouk v ceně 4 guldenů.

Provoz na poštovní stanici v Aši probíhal následně:
- V neděli v noci mezi 22 a 23 hodinou přijížděl z Chebu pražský poštovní vůz a po ¼ hodině (vyhrazeno pro vykládání a nakládání zásilek) pokračoval přes Hof do Erfurtu.
- V pondělí mezi 5 a 6 hodinou přijížděl erfurtský poštovní vůz opět přes Hof a po ¼ hodině vyjížděl přes Cheb směrem do Prahy.
- Ve středu přijížděl pražský poštovní vůz stejně jako v neděli a ve čtvrtek přijížděl erfurtský poštovní vůz jako v pondělí.

V kontrolní zprávě jsou dále uvedeny všechny okolní osady, které mohly podávat a odevzdávat poštovní korespondenci v Aši. Dovoz této korespondence do Aše byl zajišťován pouze náhodnými posly. Mezi místy, která spadala pod správu ašské pošty, bylo možno nalézt také tehdejší bayreuthský městys Selb. Toto sběrné území však nesouhlasilo s historickými hranicemi Ašska.

Příjmy ašského poštovní úřadovny za rok 1780 lze vysledovat z následující soupisu:
Z důvodu své zdvojené funkce dostával ašský poštmistr výplatu od dvou stran, a sice od Thurn-Taxisů z Norinberku dostával „Ritt-Salario“ v hodnotě 200 guldenů, jakož i třetinu poštovních příjmů, které byly odhadnuty na 60 guldenů ročně, celkem tedy 220 guldenů; od vrchního c. k. poštovního úřadu v Praze nedostával žádnou pevně stanovenou částku, zato mu byly přiřčeny 2/3 poštovních příjmů, které byly odhadnuty na 282 guldenů. Jeho příjmy z této strany tedy v roce 1780 činily pouhých 188 guldenů - namísto 200 guldenů sjednaných v roce 1751. Kromě toho dostával poštmistr na nový rok „prémii“ v hodnotě 5 guldenů a za každý dopis doručený adresátovi obvykle jeden krejcar, občas i více. Podle jeho údajů činil „krejcarový příjem“ v roce 1780 50 guldenů. K tomu je dále nutno připočítat tržby za poskytování koní na zvláštní poštovní zásilky. Tyto příjmy činily podle vlastních údajů poštmistra 523 guldenů. K tomu přichází ještě poplatky za rozvoz novin, které nebyly vykazovány jako takové.

Na tomto místě by bylo zajisté zajímavé pokusit se na základě těchto hodnot zhruba odhadnout rozsah tehdejší korespondence. Z dochovaných poštovních záznamů z Aše je patrno, že zásilky byly zpravidla směrovány do dost odlehlých míst. Průměrné poštovné v té době činilo zhruba 13 krejcarů za poštovní zásilku (dopis). Mezi nimi byly zajisté také objemnější zásilky, které bylo nutno doručit pomocí koňského povozu, v tomto případě bylo nutno počítat zhruba s 15 krejcary za zásilku. To by znamenalo, že v roce 1780 bylo odesláno cca. 1200 zásilek, tedy 100 zásilek měsíčně. V případě čtyř úředních dnů v týdnu to znamená, že bylo denně doručeno zhruba 6 zásilek. Aby byl zvýrazněn význam těchto čísel přejděme krátce k nárůstu počtu obyvatelstva po roce 1688.

Podle zjištění čítal Ašský region v roce 1688 asi 508 domů. O sto let později máme k dispozici již spolehlivější čísla. Podle nich čítalo Ašsko v roce 1786 1284 čísel popisných. Oproti roku 1688 se tedy počet obyvatel téměř zdvojnásobil a čítal, za stejného předpokladu osmičlenné domácnosti, asi 10.000 obyvatel.

S přihlédnutím na tato čísla se zdá být odhadnutý rozsah poštovního styku pozoruhodný, zvláště uvážíme-li, že v tehdejší době si mohlo dovolit využívat poštovních služeb pouze několik málo rodin. Údaje kontrolního protokolu nám také dokazují, že Ašské panství udržovalo v roce 1780 podstatně větší poštovní styk směrem do Čech a na východ, než na západ a sever, neboť porto výnosy byly, jak již bylo řečeno, v poměru 282 ku 60. To znamená že poštovní styk směrem do Říše činil pouze 1/5 celkového poštovního provozu. Přitom v počátcích poštovních služeb byla jistě výhoda na straně Říšské pošty.

Na základě předložených obratů je s podivem, proč byl poštmistrovský úřad v Aši vlastně Říšskou poštou Thurn-Taxisů vydržován. Zde však není možno přihlížet pouze na poštovní obrat v Aši, nýbrž je nutno uvažovat v širších souvislostech. Již sama skutečnost, že podstatná část korespondence z Rakouska směrem na sever šla přes Erfurt, čímž se vyhnula saským poštovním úřadům a tudíž i jejich poplatkům, činila Říšské poštovní spojení Praha-Erfurt rentabilním.

Pokračovaní na další stránce

Kontakt: thonbrunn@gmail.com ⁄ © Slavomír Michalčík 2014