Niederreuth / Dolní Paseky

1

Rangmühle, č.p. 47

Mlýn stál kdysi na začátku obce, u cesty spojující Dolní Paseky s Vernéřovem. Mohutná třípatrová kamenná budova byla zbudována teprve roku 1841. Nahradila starší (menší) mlýn Rangmühle (taktéž č.p. 47), který stával asi o 200 m výše, na louce mezi korytem Halštrova a pozdějšího mlýnského náhonu. Tento původní mlýn (Ranck-Mühle) je však zmiňován již v Zedtwidtském inventáři z roku 1740. Napájen byl vlastním náhonem vedeným z Bílého Halštrova.

Poslednímu majiteli starého mlýna zemřela mladá žena; uzavření nového manželského svazku, mnoho dětí a různé rány osudu ho uvrhly do obrovských dluhů, takže nedokázal dále mlýn udržet. „Mlynářský mistr a tesař” Johannes Michael Heinrich (1799-1861) prodal, zcela zadlužen, 12. května 1829 svůj mlýn Johannu Adamovi Prechtelovi, sedlákovi z Dolních Pasek a současnému panskému správci ve Vernéřově, společně s 4 jitry a 480 sáhy pozemků (= ca. dva a půl hektaru), za 4200 guldenů, z čehož mu po splacení všech dluhů zůstalo pouhých 8 guldenů. Bývalý mlynář Johannes Michael Heinrich se pak odstěhoval do domu svého otce č.p. 16.

Nový majitel J. A. Prechtel hodlal povýšit a cílevědomě plánoval přesun nového mlýna výše k okraji lesa. Celý jeho život byl provázen neustálým úspěšným rozvojem. Narodil se roku 1801 jako syn zemědělce Christiana Prechtela (nebo Brechtela) v č.p. 37, z matčiny strany také zdědil velké pozemky vázané na č.p. 41. Ve svých 20 letech se oženil s Margaretou Hendelovou z Vernéřova, která věnem přinesla rodný dům č.p. 74 v hodnotě 1000 guldenů. Byl hospodářským správcem vernéřovského zámku a chybělo mu pouze mistrovské mlynářské vysvědčení, které získal 2. března 1833 u mlynářského mistra Christopha Wölfela v Aši. V roce 1837 mu bylo povoleno přemístění mlýnského náhonu a zbudování katru. V létě roku 1841 pak začal mistr Prechtel se stavbou svého nového mlýna Rangmühle, který však toho roku nedokončil. Hrubá stavba mlýna byla hotova až v létě 1842.

Lomový kámen na stavbu byl těžen na nedaleké skalce nazývané Katzenstein. Zvláštností mlýna byla dvě nad sebou uspořádaná mlýnská kola na svrchní pohon. Roku 1848 byla zbudována stodola, na jejíž severní straně byly umístěny iniciály JAB 1848 (= Johann Adam Brechtel). Velice efektivní otáčení mlýnských kol zajistilo Prechtelovi velkou prestiž; revoluční dění v Rakousku-Uhersku mu pak zajistilo druhou kariéru. Kolem roku 1850 bylo totiž zrušena pozemková nadvláda místních hrabat a byla zavedena demokratická obecní správa. Prvním starostou spojených obcí Vernéřov / Dolní Paseky / Horní Paseky / Mokřiny byl zvolen právě J. A. Prechtel. Dochovaný parcelní protokol z 13. 3. 1855 je podepsán: Prechtel, obecní úřad Vernéřov. Namísto robotních odvodů byla nyní zavedena státní pozemková daň. Řada sedláků proto kvůli vysokým nákladům začala odprodávat nevyužívané pozemky, které Prechtel levně odkupoval a draze prodával dále (v současnosti jsou tyto obchodní praktiky zakázány zákonem).

Následujících 30 let představovalo vrchol prosperity. V roce 1862 bylo k mlýnu přistavěno další patro, byla odkoupena a rozšířena usedlost č. p. 83, a nedlouho poté byl instalován „americký” mlecí mechanismus. Roku 1867 odkoupil od Johanna Wendlera ve Vernéřově dům č.p. 67. V roce 1874 zaplatil Prechtel obci Dolní Paseky dobrovolně 90 guldenů, neboť mohl k obchodním účelům využívat nové silnice do Vernéřova a Aše. Roku 1881 převzal jako hlavní věřitel vernéřovský mlýn „Untere Sorgmühle” a pronajal ho k obytným účelům. Když roku 1899 zemřel, čítal jeho pozemkový majetek 46 ha, z čehož bylo 25 ha lesa. Místní část kolem mlýna pak byla nazývána „Prechtelsbühl“, mlýn pak také „Prechtelmühle” (stejně jako mlýn v č.p. 3).

Nicméně od 80 let 19. století začalo postupné odumírání mlynářského řemesla. Nebylo to způsobeno ani tak postupnou elektrifikací či budováním vzdálených parních mlýnů, nýbrž spíše poklesem pěstování obilnin, neboť mouku bylo možno koupit levněji, než ji bylo možno vyprodukovat. Hrdý, bíle zaprášený mlynář byl nucen pronajímat svůj mlýn nejrůznějším nájemcům: 1880 mlynáři z Schallerova mlýna Erdmannu Wunderlichovi s jeho lisovacími, odstředivými a řezacími stroji, které způsobily požár v sušárně. 1890 si ašský továrník August Thoma na pět let pronajal tři místnosti s využíváním vodní síly, ale již v letech 1893-95 zde provozoval doubravský tesařský mistr Wolf Wunderlich výrobnu šindelů.

Provoz mlýna však běžel dále. Roku 1881 převzal mlýn stejnojmenný vnuk Johann Adam Prechtel (1854-1925). Jeho dcera Emma Prechtelová se roku 1919 provdala za Emila Riedela (1891-1966) z Vernéřova č.p. 73. Ten roku 1931 zrušil katr na řezání prken a předělal ho na přístřešek pro parkování povozů. V adresáři z roku 1935 je uváděn již jako „zemědělec a mlynář”. Svého syna Wilhelma Riedela (1920-1986) přesto nechal vyučit mlynářskému řemeslu. Mlýn měl 2 mlýnská kola na svrchní pohon o výkon u 1.9 + 2.14 koňských sil.

Mlýn byl v provozu až do konce 2. světové války. Po odsunu německého obyvatelstva v roce 1946 byl provoz mlýna ukončen. Hospodářství pak postupně chátralo, až muselo být v 60. letech 20. století ke zbourání mohutného mlýny použito výbušnin. Část základního zdiva přesto odolala, byla zastřešena a dnes slouží jako rekreační chata.

Mohutný kamenný mlýn Rangmühle, 1965

2

Pfaffenmühle, č.p. 64

Tento mlýn zřejmě existoval již kolem roku 1550, byl pravděpodobně součástí velkého starého hospodářského dvora. V průběhu doby byl tento dvůr rozdělen na jednotlivé usedlosti s vlastními popisnými čísly. Postupem doby nesl různé názvy podle aktuálních majitelů mlýna.

Kolem roku 1660 byl dvůr Pfaffenhof a mlýn Pfaffenmühle majetkem Adama Langa, který ve svých 34 letech zahynul během požáru. Vdova po něm si vzala Lorenze Wagnera, jejichž potomci si posléze ponechali „pouze samotný mlýn”. Po několika generacích se do mlýna přiženil Johann Karl Ploß, takže i za následujících majitelů mlynáře Bergmanna a Baumgärtele se mlýnu říkalo „Ploßův mlýn” (Ploßmühle).

Mlýn byl v letech 1807 a 1880 zasažen zničujícími požáry. Název „Neumühle” vznikl roku 1896, kdy mlýn koupil Hermann Wolfram z Ašského „Nového mlýna” (Neumühle). Jeho vdova Lydia se v roce 1902 provdala za mládka Eduarda Patzaka. Od roku 1934 až do odsunu původního německého obyvatelstva provozoval mlýn jeho nejmladší syn Hermann Patzak, po kterém byl nazýván „Patzak-Mühle”. Mlýn byl poháněn 2 mlýnskými koly na svrchní pohon každé o výkonu 2.6 koňských sil.

Po roce 1946 byl provoz mlýna ukončen. Objekt postupně chátral, jako prakticky většina usedlostí v Dolních Pasekách, a jeho zbytky pak byly definitivně srovnány se zemí 22.2.1967. Je zajímavé, že se z tohoto patrně nejstaršího mlýna Dolních Pasek nedochovala žádná konkrétní fotografie.

Dolnopasecký mlýn Roglermühle, zcela vpravo místní škola

3

Papiermühle (Papírna), č.p. 5

Dolnopasecká papírna je poprvé zmiňována v roce 1662, kdy Matthias Jäger (1597 až 1670) obdržel od Zedtwitzů povolení k výrobě ručního papíru. Ve výrobě pak pokračoval jeho syn Sohn Andreas Jäger (1620-1689) a poté Adam Jäger (1662-1730). Syn tohoto Adama Jägera stejného jména (nar. 1696) roku 1718 údajně založil či převzal papírnu v Dünkelhammeru u Wunsiedele. Uváděn je v této souvislosti ovšem také Johann Nikol Jäger, zřejmě bratr či jiný příbuzný. Pak by to znamenalo, že od Adama Jägera odkoupil tuto papírnu jeho bratr Johann Wolfgang Jäger za 1250 guldenů. Tento Johann Wolfgang Jäger (1704-1758) se stal majitelem dolnopasecké papírny po smrti svého otce. Roku 1752 pak prodal papírnu v Dünkelhammeru jistému Johannu Kropfovi z Dolních Pasek, který se tam zřejmě vyučil papírenskému řemeslu.

Další příbuzný Adama Jägera z Dolních Pasek (syn či bratr?) založil roku 1709 papírnu v Selbu. Tak se postupem času stala velmi významným podnikem, který vyráběl velmi kvalitní jemný papír. Provoz byl ukončen roku 1883, kdy se začalo používat moderní zařízení na výrobu papíru. Johann Wolfgang Jäger zemřel roku 1758 a místní kronika uvádí, že jeho žena a děti prodaly papírnu svému příbuznému stejného jména za 1000 guldenů. Není však známo, zda se jednalo o syna či synovce. Po něm následoval Johann Ambrosius Jäger (1753 - 1839).

Rodina Jägerů mezitím velmi zbohatla, zakoupila také mlýn Prechtelmühle v údolí Elsteru pod Dolními Pasekami a dům č. p. 73, který stojí dodnes. K papírně patřilo také velké množství luk, polí a lesa. Po Johannu Ambrosiusovi Jägerovi následoval jeho syn Johann Wilhelm Jäger (1787 - 1874), který byl nějakou dobu také starostou Dolních Pasek. Dolnopasečtí Jägerové také nechodili do ašského kostela, nýbrž měli své místo v kostele v Podhradí, kde se jejich jmenovka dochovala dodnes.

Johann Wilhelm Jäger měl syna Ferdinanda (1822 - 1890) a dvě dcery. Jedna, Sophie Margaret, se provdala do Schindlerova mlýna (Schindlermüller) v Podhradí, druhá, Auguste Margarete, si pak vzala mlynáře Simona Sümmerera z Horního mlýna v Reichenbachu. Poslední papírník Ferdinand Jäger byl churavý a svobodný, kvůli tomu to pak šlo s provozem papírny stále více z kopce. Po jeho smrti příbuzní stále ještě velké hospodářství prodali. Papírnu koupil Johann Schindler z domu č. p. 65, který ji nechal strhnout a ponechal jen obytnou část. Zřídil zde výrobnu šindelí a roku 1924 zbudoval pilu, kterou provoozoval až do odsunu v roce 1946. Prechtelův mlýn (Prechtelmühle) koupil nejprve Nikol Künzel a později pak Karl Klaus z Aše, který zde až do roku 1946 provozoval výrobnu stávkového zboží. Dům č. p. 73 zakoupil Christian Zöfel, který zde provozoval mlékárnu a jeho syn August Zöfel k ní přidal obchod s koloniálním zbožím. Rozprodány byly také ostatní pozemky. Tak skončil podnik, který byl přes 200 let v majetku rodu Jägerů.

Dolnopasecká papírna byla poháněna 1 mlýnským kolem na svrchní pohon o výkonu 8 koňských sil. Usedlost někdejší papírny byla stržena někdy v průběhu 50. let 20. století.

Zdroj: Text od Richarda Heinricha, Ascherrundbrief 2009

Dolnopasecká papírna, vlevo nejstarší část pocházející z doby kolem 1700,
vpravo pak přístavba z roku 1812

4

Prechtelmühle, č.p. 3

Tento mlýn stával osamocen pod Dolními Pasekami, u cesty do dnešního Podhradí (Neuberg). Musel být postaven již před rokem 1700. Martin Prechtel, který zemřel roku 1754 ve věku 71 let, zakoupil tento mlýn v roce 1703 od Jakoba Möschlera. Na Bauerově mapě z roku 1716 je tento mlýn uveden jako „Prechtelmühle”. Pod tímto názvem byl uváděn i na pozdějších mapách. Rod Prechtelů na tomto mlýně hospodařil do roku 1786, kdy ho kupuje dolnopasecký papírník Johann Wolfgang Jäger za 2.825 guldenů. V Zedtwitzském Inventáři z roku 1740 je mlýn uváděn jako „Brechtel-Mühl”. Tittmann ho ve své vlastivědě z roku 1893 uvádí jako „Härtelmühle”. Od Jägerů mlýn zakoupil nejprve Nikol Künzel. V adresáři z roku 1906 je uváděn jako výrobce filcového zboží. Později mlýn kupuje Karl Klaus z Aše, který zde až do roku 1946 provozoval výrobnu stávkového zboží. Po něm se mlýn nazýval také „Klausenmühle”. Mlýn byl poháněn 1 mlýnským kolem na svrchní pohon o výkonu 4.8 koňských sil.

Objekt někdejšího mlýna po odsunu německého obyvatelstva postupně chátral, až byl někdy v 50. letech zbořen. Na leteckém snímkování z rokku 1953 je patrná již jen jeho ruina. Na jeho místě se v současnosti nachází jakýsi malý vodohospodářský objekt. Dobře patrné jsou dosud základy mlýna a někdejší mlýnský náhon.