V Rossbachu se historicky nacházely 3 mlýny:
Lazarův mlýn byl poslední usedlostí v Růžovém údolí, stával jen pár metrů od saské hranice. S nadmořskou výškou 520 m byl nejníže položenou usedlostí Rossbachu, v osamělém, ale nádherném místě, v údolí, kde místní Rossbašský potok (dnešní Hranický potok) měl již se svými přítoky dostatečnou sílu k pohonu mlýnského kola. V bezprostřední blízkosti mlýna byl menší mlýnský rybník. Během suchých letních měsíců však mlýn přesto trpěl nedostatkem vody. Hlavní činností majitelů bylo zemědělství.
Název mlýna je odvozen od křestního jména mlynářů – Lazar či Lazarus Wettengel. Jako první mlynář je v roce 1585 zmiňován Görg Schinteler, dále pak Lorenz Rospach, Wilhelm Wolff - † 1622, Hannß Schindler, mlynář - 1635, Michael Dietl, pak Nikol Möscher; v roce 1661 byl mlynářem Haarbauer, poté Christian Möschler. V roce 1694 mlýn kupuje Martinus Wettengel. Dalších více než 100 let se jeho potomci jmenují Lazarus Wettengel. Poslední Lazarus Wettengel zemřel roku 1816.
Poté kupuje mlýn rodina Goßlerů. Mlynářství bylo zcela zrušeno po smrti starého Goßlera. Potomci (dvě sestry, syn Wolfgang odešel do Ameriky) prodali usedlost Karlu Jäckelovi z Rossbachu. 7. září 1903 Jäckelům mlýn vyhořel a bohužel nebyl obnoven, takže Rossbach přišel zřejmě o své nejromantičtější místo. Uvolněné číslo popisné 67 dostal dosud neočíslovaný dům postavený rodinou Uebelů; polnosti, louky a les odkoupil Andreas Richter z č.p. 86 a rozšířil tak svou usedlost.
Sandmühle (Pískový mlýn = mlýn postavený na písku či vedle písku). „Na levém břehu Cínového potoka (Zinnbach), naproti mlýnu, jsou patrné výrazné haldy štěrku, který pochází z někdejšího praní cínu. Podobné těžební zbytky jsou patrné v okolí hraničního potoka Rokytky a u Regnitzlosau“, píše J. W. Krerschmann ve své sbírce Belg-Historia des Markgrafenturns Brandenburg-Bayreuth vydané v roce 1741 v Hofu.
Sandmühle, č.p. 107, byla nejosamělejší usedlost Roßbachu. Mlýn byl zbudován někdy kolem roku 1700. V Bauerovo Land Charte z roku 1716 Sandmühle ještě chybí, Hoier však uvádí v roce 1705 mlynářského mistra Ludwiga Zeidlera, v roce 1707 pak mistra Caspara Wagnera z Alten Grün, který je v roce 1725 uváděn jako mlynář na Ludwigovo mlýně (Ludl-Mühl).
Od roku 1735 se ustálil název Sandmühle, např. Zedtwitzský inventář z roku 1740 uvádí B. Marcin Wagnera, mlynáře na Sandmühle. Podle katastrálního členění z roku 1785 vedla k Sandmühle cesta kolem usedlosti č.p. 112. V příloze josefského (vojenského) mapování stojí: „Cesta z Gottmannsgrünu na Banel-Mühl (Bahnelmühle) je průchozí a vede kolem Sandmühle“.
Podle Roglera byli mlynáři na Sandmühle:
1705 Ludwig Zeidler,
1707 Caspar Wagner (podle Blankova rodokmenu narozen 9. 10. 1672 v Neubergu a zemrel 30.1. 1726 v Roßbachu,
1735 Martin Wagner.
Podle desátkové knihy:
1760-83 mlynář Martin Wagner,
1785 Johann Simon Wagner,
1797-1806 Mart. Wagner,
1811-1833 Simon Wagner,
kolem 1850 Kath. Heinrich.
Kolem roku 1900 hospodařila na mlýně rodina Ranků.
V roce 1906 prodává August Rank mlýn Karlu Knöckelovi, sedlákovi z Rossbachu č.p. 102. Ten v roce 1926 provádí výměnu všech střech a 2 mlýnských kol. Jeho syn Hermann Knöckel se vyučil pekařem a od roku 1932 provozoval na mlýně vedle mlynářství samostatnou pekařskou živnost.
Rodina Knöckelů byla odsunuta do Bavorska 6.5.1946. Mlýn pak měl v roce 1948 či 1949 vyhořet (na leteckém snímkování 1948 je ještě patrný). Ascher-Rundbrief č.1/1950 uvádí, že Sandmühle již neexistuje…
Kontakt: thonbrunn@gmail.com ⁄ © Slavomír Michalčík 2014