Štítary / Schildern 1.

Datum zveřejnění: 20. října 2022

1 / 2 Následující strana

1. Název obce

1342 Schiltern, zu Schilterne; 1382 czu Schiltern; 1395 Schiltern;
od roku 1948 Štítary

Štítary v ašském dialektu:

Štítary - Katastrální mapa z roku 1841, Zdroj: ČÚZK

2. Historický vývoj

Podle dochovaných dokumentů jsou Štítary poprvé zmíněny 10. března 1342 ("les a 5 dvorců ve Štítarech"). V chebské klášterní knize jsou však Štítary poprvé uváděny až roku 1392. Název obce Štítary (německy Schildern), která se dříve nacházela na Říšské hranici, vznikl od funkce „držet stráž“ nebo „obranný štít“. Štítarští tak měli v dřívějších dobách ohrožení státu povinnost strážní služby.

Podle legend se měl kdysi ve Štítarech nacházet malý kostelík, který měl být zasvěcený Svatému Michaelovi. Zničen měl být Husity během Husitských válek. K tomuto kostelíku měly být tehdy přifařeny obce Štítary, Újezd, Schönlind, Neuhausen a Reichenbach. Po zničení tohoto kostelíka bylo obyvatelstvo donuceno docházet do kostela v Aši. Ve 20. letech 20. století byly snahy o postavení nové kaple, na kterou byla vyhlášena veřejná sbírka. Záměr však nakonec nebyl realizován a vybrané peníze byly použity na zbudování Památníku padlým.

V roce 1920 byla horní a dolní část obce elektrifikována napájením z bavorského Selbu. Transformační stanice stávala vedle školy. Štítarský vrch pak byl na elektrický proud vedený z bavorského Schönlindu napojen v roce 1929 a místní část Ängerlein byla připojena na elektrický proud vedený z Kamenné (Steinpöhl).

V roce 1916 byla zbudována obecní silnice z části Ängerlein až ke školní budově. Když pak byla roku 1922 dokončena také okresní silnice z Krásné do Újezda, získali štítarští dobré silniční spojení s Aší. Štítarská obecní silnice pak byla v roce 1925 převzata do správy okresu Aš.

Historie obce Štítary končí vyhnáním původního německého obyvatelstva v roce 1946. Několik usedlostí bylo dosídleno novými obyvateli z českého vnitrozemí a navrátilci z ciziny. V roce 1947 zde bylo evidováno 30 obyvatel. Kvůli bezprostřední blízkosti státní hranice se však většina obce ocitla po roce 1948 v zakázaném pohraničním pásmu, odkud museli dosídlenci opět odejít. Valná většina obce pak byla srovnána se zemí. Od roku 1970 je uváděna jako zaniklá obec, dodnes se zachovaly dva původní objekty, dům č.p. 51, který je trvale obydlen a č.p. 2, jehož ruina čeká na definitivní stržení.

Z obecní kroniky:

1841 - Odtržení obcí Neuhausen a Lauterbach od obecního svazku Štítary,
abecední seznam vlastníků půdy ve Štítarech;
1885 - Zbudování zastávky Štítary na trati Aš-Rossbach;
1889 - Založení Spolku na podporu školství (Schulkreuzer-Verein);
1892 - Založení Spolku dobrovolných hasičů;
1897 - Silné zemětřesení (od 25.10 do 17.11);
1905 - Osamostatnění Štítar a Újezdu od obce Krásná;
1916 - Stavba obecní silnice z části Ängerleinaž ke štítarské škole;
1918 - Rozšíření španělské chřipky skrze navrátilce z fronty;
1920 - Elektrifikace obce, společné vedení se sousedním Újezdem, trafostanice stála vedle místní školy;
1920 - Založení Svazu německé venkovské mládeže (Bund der Deutschen Landjugend);
1933 - Vysvěcení památníku padlým (10.9.);
1934 - Založení Kulturního spolku Štítary (Kulturverbandsgruppe Schildern);
1934 - Nejteplejší rok za posledních 100 let;
1935 - Prudká bouře s kroupami, poškodila většinu obhospodařované půdy (3.4.);
1937 - Okresní dožínkové slavnosti;
1945 - Zapálení usedlostí čp. 9, 10 a 11 americkými tanky poté, co na ně spustilo palbu
zde opevněné družstvo zbraní SS.;
1946 - Odsun německého obyvatelstva a následný postupný zánik obce.

Starostové obce Štítary:

1906
Louis Wunderlich
1917 - 1918
Christof Gläsel
1918 - 1923
Christof Wunderlich
1923 - 1927:
Emil Wunderlich
1927 - 1928:
Hermann Popp
1928 - 1933:
Adolf Wunderlich
1933 - 1938:
Fritz Rank
1938 - 1945:
Emil Wunderlich
1945 - 1946:
Karl Höfner

Obecní razítko Štítar

3. Místní části

Celková výměra katastru Štítar (polnosti, louky, pastviny, zahrady a lesní plochy) činila cca. 607 ha. Obec Štítary byla členěna na čtyři místní části: Ängerlein, Horní část (Oberdorf), Dolní část (Unterdorf) a Štítarský vrch (Schilderberg).. Přičlenění jednotlivých usedlostí k místní části naleznete v tabulce na následující stránce.

Vyznačení štítarských místních částí na leteckém snímkování z roku 1948:

4. Počet obyvatelstva

Vývoj počtu obyvatelstva obce Štítary lze vysledovat z následující tabulky:

5. Živnosti

Prakticky veškeré obyvatelstvo Štítar bylo živo zemědělskou činností. Existovalo zde cca. 30 rodinných zemědělských statků. Menší statky měly plochu cca. 2 hektarů, ty větší pak cca. 16 hektarů obhospodařované plochy. Stav dobytka pak byl adekvátní velikosti hospodářství, na 1 hektar připadal 1 až 2 kusy velkého dobytka. Většina zemědělců vlastnila také své lesní pozemky.

Ve Štítarech samozřejmě byli také řemeslníci. Bylo zde několik tesařů, zedníků, švec, truhlář, po domácnostech bylo také několik ručních tkalců. Tito řemeslníci měli v i v čistě zemědělské obci vždy své uplatnění.

6. Spolkový život

Ve Štítarech existovala celá řada nejrůznějších spolků.

již roku 1889 byl založen Spolek na podporu školství (Schulkreuzer-Verein), který sdružoval 45 členů. Jeho prvním předsedou byl Gustav Waller, který tehdy ve Štítarech působil jako řídící učitel. V roce 1893 převzal jeho nástupce funkci na dlouhých dvacet let. Tento spolek zanikl v průběhu 1. světové války. Knižní regál spolku i s jeho obsahem pak vytvořil základ obecní knihovny.

V listopadu 1892 byli založeni Dobrovolní hasiči (Freiwillige Feuerwehr), kteří měli 32 členů. Jejich velitelem se stal opět řídící učitel Waller. V roce 1893 převzal tuto funkci na téměř 30 let Karl Pellar. Kolem roku 1849 byla za 635 guldenů postavena hasičská zbrojnice. Pozemek k její výstavbě poskytli bezúplatně bratři Louis a Johann Wunderlichovi. V roce 1933 čítal spolek 37 dobrovolných hasičů.

Roku 1893 byl založen Zemeědělský a lesnický spolek štítarských zemědělců (Land- und forstwirtschaftliche Verein der Schilderner Bauern), jeho členové mohli levněji nakupovat prostřednictvím hromadných objednávek a využívat i různých jiných výhod. Předsedy tohoto spolku byli Johann Rank, Eduard Ludwig a Max Michael.

V roce 1920 byl založen Svaz německé venkovské mládeže (Bund der Deutschen Landjugend). Venkovská mládež pořádala taneční zábavy a nejrůznější výlety do blízkého i vzdálenějšího okolí.

Slavnostní vůz během dožínkových slavností venkovské mládeže, kolem roku 1930© Stiftung Ascher Kulturbesitz Rehau

Dalším spolkem pak byl místní Jateční spolek (Schlachtverein), jehož členem byl každý sedlák ze Štítar. Dostal-li se někdo do nouze (uhynul mu dobytek), předseda spolku to oznámil všem ostatním a vyzval, aby každá usedlost odkoupila určité množství masa (podle počtu dobytka). Maso pak bylo v přítomnosti poškozeného sedláka řezníkem rovnoměrně naporcováno. Úzce propojená obec tak do určité míry pomáhala poškozeným z nouze.

Roku 1934 byl v hostinci Pod Dubem (Zur Eiche) založen Štítarský osvětový svaz (Kulturverbandsgruppe Schildern). Ten sdružoval ponejprve 41 členů za vedení předsedy Emila Wunderlicha, později to bylo 50 členů.

V obci existoval také Spolek Gustava-Adolfa, který sdružoval štítarské protestanty. Dalším spolkem pak bylo Lovecké bratrstvo (Jagdgenossenschaft).

Většina spolků byla rozpuštěna po obsazení Sudet Německou Říší.

7. Hostince

Ve Štítarech se kdysi nacházely 3 hostince:

Hostinec Zur Eiche, č.p. 47;

Bylo to dobře zavedené pohostinství. V roce 1913 byl k původnímu objektu přistavěn taneční sál, kde byla pořádána celá řada tanečních plesů. Před hostincem, který byl oblíbeným místem nedělních vycházek z Aše, Krásné, ale i ze Schönwaldu, se nacházela zahradní restaurace..

Hostinec Ängerlein, č.p. 5;

Tento hostinec byl provozován pouze jako vedlejší živnost zemědělského statku. Do roku 1927 měl i dřevěný taneční přístavek, který však musel být z bezpečnostních důvodů stržen.

Hostinec Waldschlösschen, č.p. 49;

Před 1. světovou válkou byl v obci ještě třetí zájezdní hostinec "Waldschlößchen", který stál u silnice do Újezda. Ten však 3. července 1908 vyhořel a nebyl nikdy obnoven.

Více o štítarských hostincích se můžete dozvědět zde.

8. Válečný pomník

Štítarský válečný pomník, který stával nedaleko místní stanice dobrovolných hasičů, byl slavnostně vysvěcen 10. září 1933. Slavnostní proslov přednesl Dr. teologie Held a poslanec Christof Gläsel před téměř 3000 účastníky, kteří dorazili ze širokého okolí. Pomník byl financován z veřejné sbírky, která byla původně zorganizována pro stavbu místního kostelíka, ze které nakonec pro místní neshody nedošlo.

Tento pomník byl zničen - společně s celou vsí - na konci 40. let 20. století.

Vysvěcení štítarského válečného pomníku - vlevo Dr. teologie Held,
uprostřed starosta obce Friedrich Rank

Seznam všech padlých, pohřešovaných a zemřelých během obou světových válek naleznete zde.

9. Škola

Kolem roku 1870 byla ve Štítarech zbudována jednotřídní škola se školní zahradou. Vyučovala zde řada výborných učitelů:

1870 - 1892   Gustav Weller
1893 - 1920   Carl Pellar
1920 - 1921   Rudolf Pellar
1921 - 1922   Hermann Goßler z Dolních Pasek
1922 - 1923   Adolf Wunderlich z Aše
1923 - 1934   Rudolf Pellar
1934 - 1939   Otto Klier ze Štítar
1939 - 1941   Margaretha Ott
1941 - 1946   Josef Bauer

Štítarští žáci před místní školou.

10. Osobní železniční zastávka

V souvislosti s výstavbou železniční trati Aš - Rossbach byla v místní části Ängerlein zbudována osobní železniční zastávka. Zprvu nesla název "Schönbach (Krásná)". Poději byla přejmenována na "Schönbach-Schildern (Krásná - Štítary)". Od roku 1928 se zastávka jmenuje "Štítary".

Aby se pasažéři měli za špatného počasí kam schovat, byl na zastávce postaven malý dřevěný přístřešek, patrně se separátními WC-kabinami, jak lze vyčíst z níže uvedeného plánku zastávky. V poválečných letech byl tento dřevěný přístřešek, který mezitím značně zchátral, nahrazen zděným přístřeškem, který se zde ve značně zanedbaném stavu nachází dodnes.

Štítarská železniční zastávka 2022; © Thonbrunn

11. Ašská vodárna

V roce 1910 byla na štítarském katastrálním území, nedaleko státní hranice u Neuhausenu, zbudována druhá ašská vodárna, jejíž provoz byl již elektrifikován. Původní studna byla v letech 1932/33 prohloubena do hloubky 40 metrů. Přitom byla značně stržena vodní hladina studen několika štítarských usedlostí. Mechaniky vodárny byli Hermann Krauß, jenž se přistěhoval z Aše, a Christof Gläsel, který pocházel ze Štítar.

Vodárna je v současnosti (2022) mimo provoz, je však provozuschopná. Dle vyjádření kompetentních osob se připravují plány opětovného využití tohoto vydatného vodního zdroje.

Ašská vodárna 2022; © Thonbrunn

Zdroje::
Chronik des Dorfes Schildern (Kronika obce Štítary) 1987;
K. Alberti - Beiträge zur Geschichte d. Stadt Asch u. d. Ascher Bezirkes I-IV. 1937;
Benno Tins – Die eigenwillige Historie des Ascher Ländchens 1977;
J. Tittmann – Heimatskunde des Ascher Bezirkes 1893;
Johann Richard Rogler - Die Orts- u. Flurnamen d. Ascher Bezirkes 1955;

Na následující straně naleznete seznam všech domů a jejich majitelů ve stavu v době odsunu v roce 1946.

1 / 2 Následující strana