Mähring / Újezd 1.

Datum zveřejnění: 8. ledna 2022

1 / 2 Následující strana

1. Název obce

1392 Meringen, 1555 Merring, 1692 Mering,
od roku 1948 Újezd

Podle Tittmanna byl název obce odvozen z německého "kosit okolní do kruhu uspořádané louky (im Ringe mähen)", ostatní badatelé se však přiklání k názoru, že název souvisí s místním Wallinselem, tedy okrouhlým ostrovem.

Mähring v ašském dialektu:

Újezd - Katastrální mapa z roku 1841, Zdroj: ČÚZK

2. Ringwall

Wallinsel v Újezdu byl nazýván "Mondteichlein", čili "Měsíční jezírko". Údajně patřil k nejstarším z těchto tvrzišť na Ašsku (viz také Ringwall ve Studánce). Toto Měsíční jezírko vzniklo zahrabáním severní poloviny okrouhlého příkopu, k čemuž byla použita zemina ze samotného Ringwallu. Samotný ostrov míval v průměru cca. 19 metrů. Po odsunu místního obyvatelstva došlo k vyschnutí tohoto jezírka a okolí zarostlo stromovými nálety.

V roce 2012 došlo, v souvislosti s výstavbou větrných elektráren, k částečnému poničení zbytků újezdského Ringwallu.

Ringwall v Újezdu kolem roku 1910

3. Historický vývoj

Újezd byla nejzápadnější obec Ašska a potažmo celé země. Její celková výměra činila 708 hektarů.

Obec byla založena pravděpodobně v polovině 13. století německými kolonizátory z Horní Falce. První písemná zmínka pochází z roku 1382, kdy je obec uváděna jako Meringen, roku 1692 je uváděn Mering. Od roku 1422 byla obec majetkem Zedtwitzů.

Obec měla neucelenou strukturu, bez centrálního středu obce, obyvatelstvo se až do odsunu živilo převážně zemědělskou činností. V obci byla škola, mlýn a kovárna později přestavěna na zájezdní hostinec. Nacházel se zde také pozůstatek středověké tvrze, tzv. Ringwall (viz výše).

V roce 1946 došlo k odsunu veškerého původního obyvatelstva obce, která byla následně vyrabována příchozími Čechy. Obec nebyla dosídlena, jelikož se nacházela v bezprostřední blízkosti státní hranice. Usedlosti postupně chátraly, až byly jejich zbytky v roce 1953 definitivně vyhozeny do vzduchu. Tím obec Újezd zmizela navždy z povrchu zemského, zbyl jen pomník padlým a torzo místního hřbitova.

Z místní kroniky:

1771 - Číslování domů a usedlostí v rámci celého ašského okresu, platné až do zničení obce v roce 1953;
1861 - Výstavba místní školy;
1865 - Založení místního hřbitova. Do té doby byli místní pohřbíváni v Aši;
1872 - Založení Vzdělávacího spolku;
1874 - Založení Pohřebního spolku „Freundschaft“ (Přátelství);
1899 - Založení Spolku dobrovolných hasičů;
1904 - Osamostatnění obce, do té doby spadala pod Krásnou (Schönbach);
1921 - Elektrifikace obce a zbudování místní trafostanice, přívod z bavorského Selbu;
1922 - Výstavba zpevněné okresní silnice Aš-Krásná-Štítary-Újezd;
1925 - Zbudování památníku padlým z 1. světové války;
1930 - Telefonní spojení s poštovním úřadem v Krásné;
1946 - Odsun německého obyvatelstva a následné vyrabování obce českými Revolučními gardami;
1953 - Odstřel posledních domů, definitivní zánik obce.

Starostové obce Újezd:

1906
Simon Wunderlich
1930
Georg Dötsch
1935:
Richard Wölfel

Úřední razítko obce Újezd

4. Místní části

Nevelká obec Újezd se členila na 3 hlavní místní části, Unterdorf (Dolní část), Oberdorf (Horní část) a Winkel (Kout). Adresář z roku 1906 krormě toho zmiňuje ještě další 2 místní části Mühlberg (Mlýnský vrch) a Schilderberg (Štítarský vrch). Přiřazení jednotlivých usedlostí naleznete v tabulce na následující straně.

Jednotlivé místní části obce Újezd jsou vyznačeny na následujícím leteckém snímku z roku 1948:

5. Počet obyvatelstva

Vývoj počtu domů a obyvatelstva v Újezdu je uveden v následující tabulce:

6. Živnosti

jak jsou uvedeny v jednotlivých adresářích. Před rokem 1930 nejsou pro Újezd známy žádné údaje, je však možno se domnívat, že níže uvedené živnosti se v obci vyskytovaly i před tímto časovým mezníkem.

1930 se v obci vyskytoval 1 hostinský, mlynář, kovář, krejčí, švec a trafikant

1935 k tomu přibyli ještě 2 obchodníci s mlékem

1941 je to pak už jen 1 hostinský, obchodník s mlékem, mlynář, krejčí a trafikant

7. Spolkový život

V obci panoval čilý spolkový život. Již v roce 1872 byl založen Vzdělávací spolek (Fortbildungsverein), který byl nejstarším svého druhu v širokém okolí. O dva roky později byl přeměněn na Pohřební spolek „Přátelství“ (Leichenverein Freundschaft). To souviselo pravděpodobně se zbudováním místního hřbitova v roce 1865. Dalším spolkem byli Dobrovolní hasiči a s nimi související Spolek pojištěnců proti požáru. V obci pak působil ještě Zemědělský spolek (Bund der Landwirte), Lovecké sdružení (Jägervereinigung) a Spolek německé venkovské mládeže (Bund der deutschen Landjugend), který se věnoval pěvecké a divadelní činnosti.

Místní skupina Spolku německé venkovské mládeže, kolem roku 1934

Dožínky v roce 1930

Následně je uveden detailní popis újezdských spolků z roku 1906:

Pohřební spolek „Přátelství“:
založen 1874, 70 členů, měsíční příspěvek 20 haléřů;
Předseda: Nikol Goßler, účetní: Nikol Ludwig
Schůze každou 1. neděli každého 3. měsíce v místním hostinci

Dobrovolní hasiči:
založeni 1889, 44 členů;
Velitel: Simon Wunderlich, účetní: Nikol Ludwig
Hasičské pohřební pokladně přináleželo 15 členů.

Újezdští dobrovolní hasiči kolem roku 1930

Téměř všichni sedláci byli sdruženi v Zemědělském spolku Schönbach (Krásná) se sídlem ve Štítarech.

8. Hostinec

Hostinec Ludwig, č.p. 40;

Původní usedlost s kovárnou se datuje do roku 1817. Majitel si v usedlosti posléze otevřel pohostinství. Celý objekt byl v roce 1925 stržen a znovu vystavěn v nové podobě i s tanečním sálem.

Hostinec byl velice oblíbeným výletním místem jak turistů z Aše, tak i z blízkého Bavorska. Byl sídlem místních spolků a každých 14 dní zde byly pořádány taneční zábavy. Zanikl po odsunu původního obyvatelstva v roce 1946.

Hostinec Ludwig ve 30. letech 20. století

Více o újezdském hostinci naleznete zde.

9. Mlýn a rybník

Mlýn Egona Korndörfera, č.p. 6;

Mlýn se nacházel nedaleko nejzápadnějšího bodu dnešní České Republiky, tudíž to byl nejzápadnější mlýn bývalého Rakousko-Uherského mocnářství a pozdější 1. Československé republiky.

Prvně je zmiňován v roce 1648 v souvislosti s tehdejším řemeslným řádem. Mlynářem na Újezdě byl tehdy Andreas Fischer. V roce 1665 je pak mlýn uveden v bayreuthském popisu pohraniční oblasti hejtmanství Hof.

V průběhu doby docházelo - dle příslušných záznamů - k různým změnám majitelů tohoto mlýna. Nelze však s jistotou říci, zda šlo skutečně o prodej, či jen pronájem.

Mlýn měl 2 mlýnská kola na svrchní náhon, každé o výkonu 3,6 koňských sil. Jedno kolo pohánělo mlýnici a druhé pak pilu. K usedlosti patřilo 11 ha zemědělské půdy a 4 ha lesa, jakož i velký mlýnský rybník, nacházející se v bezprostřední blízkosti mlýna.

Život mlynáře Egona Korndörfera skončil tragickým způsobem. Koncem března 1946 – bylo ještě trochu sněhu – byl mlynář naposledy živý spatřen na cestě k Panskému rybníku. Následujícího dne se ho vydali hledat všichni obyvatelé vsi a následně ho našli utopeného pod ledem Panského rybníka. Zůstalo nevyjasněno, zda to byla nehoda, nebo zda mlynář spáchal sebevraždu. Tehdy k tomu docházelo poměrně často, kdy lidé neunesli krádež veškerého svého majetku a k tomu ještě vyhnání ze svého domova.

Mlýn byl v roce 1953 – stejně jako zbytek obce – vyhozen vojskem do vzduchu a srovnán se zemí. V současnosti jsou patrny jen zbytky mlýnského náhonu. Na místě mlýna lze poskrovnu nalézt zbytky cihel a stavebních kamenů.

Újezdský mlýn, vpravo poslední mlynář Egon Korndörfer

Více o újezdském mlýně naleznete zde.

Panský rybník (Herrenteich)

Panský rybník (Herrenteich, dnes Štítarský r.) patřil taktéž k Újezdskému mlýnu. Měl širokou hráz, po které bylo možno jezdit vozy, a břehy byly osázeny stromy. Oba rybníky bylo možno hradit separátně. Panský rybník je vyznačen již na mapě z roku 1716. Soupis zedtwitzské vrchnosti z roku 1740 uvádí "Mehringský potok u panského rybníka". Tehdy patřil k Ašskému panství a byl pronajímán místnímu mlýnu jako záložní rybník. Později byl pravděpodobně odkoupen rodinou Korndörferů. Ti ho provozovali až do odsunu v roce 1946.

V současnosti je rybník v soukromém vlastnictví a je využíván k chovu a lovu ryb.

Panský rybník v roce 1939

10. Škola

Škola v Újezdě byla zbudována roku 1861. Výstavba stála 4.657 guldenů a 38 krejcarů. O místě výstavby školy se v obci vedl urputný spor. Škola měla být zbudována v horní části obce (Oberdorf). To se však nelíbilo obyvatelům dolní části obce (Unterdorf), a každý z nich nabídl příspěvek 5 guldenů, pokud bude škola zbudována u nich. To samé posléze nabídli i obyvatele horní části. Spor pak byl vyřešen až tehdy, když se mlynář J. Korndörfer zavázal sám zaplatit potrubní vodovodní přívod v hodnotě 20 guldenů. Škola pak byla postavena v dolní části obce.

Vysvěcena byla 7. listopadu 1861. Jednalo se o klasickou vesnickou jednotřídku, v podkroví se pak nacházel učitelský byt. Na střeše byla umístěna malá zvonička, která vyzváněla na ranní motlitbě, v 11 hodin dopoledne a k večerní motlitbě. Úmrtí bylo oznamováno zvoněním v 9 hodin ráno. Vyzvánění zvonu také provázelo zesnulé na cestě na místní hřbitov, který byl založen roku 1865. Do té doby byli místní pochováváni v Aši.

Ve školní zahradě se nacházelo sportoviště a hřiště. Byly zde umístěny tyče na šplhání, hrazda a bradla. V nedalekém Panském rybníce (Hernnteich) se děti učily plavat. V zimním období byla vyučována jízda na lyžích.

Školní vyučování bylo ukončeno na počátku roku 1945 a poté již nebylo obnoveno. Škola byla, stejně jako zbytek obce, vyhozena do vzduchu na počátku 50. let 20. století.

Újezdští školáci s řídícím učitelem Ernstem Ledererem v roce 1924

Újezdští školáci s řídícím učitelem Erhardem Edwinem Rückertem, 1937

11. Hřbitov / pomník padlým

Hřbitov

Újezdský hřbitov byl založen roku 1865. Do té doby byli obyvatelé Újezdu pohřbíváni v Aši.

Po odsunu hřbitov postupně chátral a zarůstal náletem. Kolem roku 2009 rozhodla obecní rada v Krásné, pod kterou plochy někdejší obce katastrálně spadají, že provedou revitalizaci zbytků hřbitova za finanční podpory EU. Ke slavnostnímu znovu vysvěcení pak došlo v květnu 2010.

Újezdský hřbitov v roce 2019; © Petr Antonín Karlíček

Pomník padlým

Památník padlým byl zbudován v roce 1925. Jeho náklady činily 11.000,-Kč. Tato suma byla vybrána v rámci dobrovolné sbírky. Zhotovil ho kameník Gustav Grader z Chebu. Původně na něm bylo vytesáno 17 jmen místních obětí 1. světové války. Jeho vysvěcení se účastnilo několik tisíc lidí ze širokého okolí. Jako jediný zázrakem přežil destrukci okolní obce. Revoluční gardy nebo posléze vojsko ho v poválečných týdnech převrhlo a posléze zarostl bílím. To bylo jeho štěstí. Památník byl znovu objeven v roce 1992 a pracovníky ašského muzea opět vztyčen. Místní němečtí rodáci pak připojili tabulku se jmény svých padlých ve 2. světové válce. V současnosti je pomník v péči těchto rodáků, kteří zde pravidelně pořádají svá setkání.

Újezdský pomník padlým kolem roku 1930, vpravo současný stav na podzim 2021

Více o historii válečného pomníku, padlých, pohřešovaných a zemřelých během obou světových válek naleznete zde.

Zdroje::
Irmgard Heinl - Chronik des Dorfes Mähring 2007;
K. Alberti - Beiträge zur Geschichte d. Stadt Asch u. d. Ascher Bezirkes I-IV. 1937;
Benno Tins – Die eigenwillige Historie des Ascher Ländchens 1977;
J. Tittmann – Heimatskunde des Ascher Bezirkes 1893;
Johann Richard Rogler - Die Orts- u. Flurnamen d. Ascher Bezirkes 1955;

Na následující straně naleznete seznam všech domů a jejich majitelů ve stavu v době odsunu v roce 1946.

1 / 2 Následující strana