Himmelreich / Nebesa

Datum zveřejnění: 20. prosince 2023

Všeobecně

Nebesa (Himmelreich) byla nejmenší obcí Ašska, v roce 1939 činila celková plocha 589 hektarů. Ležela a dodnes leží na severním okraji velkého „Chebského lesa“. Přes Nebesa a tento les kdysi vedla poštovní silnice Hof-Aš-Cheb.

Obec se dělila na Přední a Zadní Nebesa. Zadní Nebesa patřila původně k Vernéřovu (Wernersreuth), Přední Nebesa pak k dnešní Skalce (Rommersreuth). Zajímavostí pak je, že mezi oběma částmi Nebes kdysi probíhala hranice, která dělila říšské panství Zedtwitzů od Českého království. Roku 1850 pak byla celá obec Nebesa začleněna do nově vzniklého okresu Aš.

Himmelreich / Nebesa - Katastrální mapa z roku 1841, zdroj: ČÚZK

Název obce

Původní německé pojmenování Himmelreich je velmi staré. Vyskytovalo se již ve středověku jako osobní jméno. O původu místního poetického názvu obce toho není moc známo. Skutečností je, že v roce 1540 odkoupilo město Cheb od tamního kláštera Klarisek vesnici Rommersreuth (dnešní Skalka) se všemi příslušejícími lesními pozemky. Do tohoto údobí lze také zařadit vznik malé chebské osady „Himmelreich“ či „Egrischreuth“ na severním okraji lesa a tudy procházející poštovní silnici Cheb-Aš-Hof.

1569 Himmelreich nebo často také Egrischreuth či Neu Egersreuth, 1716 Ascher- nebo Lutherisch-Himmelreich (Ašská n. Luteránská Nebesa = Zadní Nebesa) a Egerisch- n. Katholisch-Himmelreich (Chebská n. Katolická Nebesa = Přední Nebesa), po roce 1918 dvojjazyčně Himmelreich / Nebesa, od roku 1948 Nebesa.

Himmelreich v ašském dialektu:

Historický vývoj

Himmelreich se poprvé objevuje v dokumentu z roku 1540, podle kterého město Cheb odkoupilo od tamního kláštera Klarisek vesnici Rommersreuth (dnešní Skalka) se všemi příslušejícími lesními pozemky. Později je v jedné žalobě z 18. února 1569 zmiňován jakýsi Hans Wunderlich z Himmelreichu. V pozdějších chebských listinách je často zmiňován Egrischreuth, což je další tehdejší pojmenování osady Himmelreich. Mnohem později, roku 1712, kupuje Johann Wunderlich od města Cheb les nacházející se u poštovní silnice a buduje tu hostinec. 1725 k němu přibyla hájovna a další tři „domky“, z nichž jeden byl kovárnou.

Při založení ašského okresu roku 1850 do něho byla začleněna také Nebesa (Himmelreich) s 11 domy a 104 obyvateli.

Roku 1820 byla zbudována nová státní silnice Aš-Cheb, která měla jiný průběh Chebským lesem a zcela míjela obec. Poklidný ráz Nebes se tím ještě umocnil. Po původní silnici do Výhled (Steingrün) a Skalky (Rommersreuth) jezdil před válkou (stejně jako dnes) několikrát denně autobus.

29. června 1884 padly v obci za oběť požáru čtyři domy a 14. dubna 1933 vyhořely dvě usedlosti, mezi nimi i vzhledný hrázděný dům se zvoničkou na střeše (místní kovárna).

Později vyhořelá kovárna se zvoničkou, vlevo boží muka dochovaná dodnes, snímek z podzimu 1930 / vpravo 2023;

Jako většina německého obyvatelstva z Čech a Moravy museli na přelomu let 1945/46 svůj domov nuceně opustit také všichni původní obyvatelé Himmelreichu. Mnozí se snažili zachránit co nejvíce svého majetku v té době velmi nebezpečným „pašováním“ přes státní hranici. Kuriózní přitom bylo, že mnozí, kteří svůj majetek dopravili do sousedního Vogtlandu (pozdější DDR), po obsazení východní části Německa Rusy tento opět vyzvedli a přepravovali ho do západní části Německa do Bavor. V lesích kolem Nebes se prý po nocích pohybovaly celé karavany!

Jelikož se obec nenacházela v bezprostřední blízkosti státní hranice, dochovala se zde téměř polovina původní zástavby. Nemám bohužel k dispozici plánek původní obce a tudíž nemůžu přesně přiřadit čísla popisná jednotlivým domům. Na většině míst zbouraných domů byly v 70. a 80. letech minulého století postaveny různé chatové objekty. Je otázkou, zda se jejich číslování shoduje s původním. V současnosti obec spadá pod správu města Aš. V roce 2021 zde trvale žilo 27 obyvatel v 11 domech.

Starostové obce Himmelreich:

1892
Andreas KÜNZEL; 1. obecní radní: Andreas WUNDERLICH, 2: obecní radní: Adam KÜNZEL
1906
Johann WUNDERLICH; 1. obecní radní: Johann MÜLLER, 2: obecní radní: Adolf KNODT
1915
Franz HECKL;
1919
Johann RUBNER;
1935
Johann WUNDERLICH;
1945
Josef PLAIL.

Počet obyvatel

Vývoj počtu domů a obyvatel v Nebesích ukazuje následující tabulka:

Živnosti

Obyvatelé Nebes byli živi především ze zemědělské činnosti. Zemědělské výnosy však byly - vzhledem k drsnému klimatu nadmořské výšky kolem 700 metrů - malé, proto si místní museli často přivydělávat podomním tkalcovstvím, těžbou písku, svozem dřeva či rybařením. Většina usedlostí měla nevelký vlastní pozemek, chlívek s kozou a na zahradě králíkárnu. Les pak poskytoval nejen palivové dřevo, ale i krmení a podestýlku pro toto domácí zvířectvo. V pozdější době docházeli místní za prací do ašských továren, ženy pak vykonávaly domácí práce pro textilní průmysl. V obci měl svou dílnu také kamnář. Místní obyvatelé byli také často nezaměstnaní, tehdy bez jakékoliv podpory ze strany státu, proto vyhledávali příležitostné práce, např. v létě odkorňování pokácených stromů, v zimě pak odhazování sněhu, neboť obec byla často několik dní odříznuta od světa sněhovými závějemi.

Potraviny si bylo možno zakoupit v malém krámku, který byl součástí místního hostince Netsch. Chleba místní nakupovali od pekaře z Výhled (Steingrün), mléko přivážel mlékař z Mokřin.

V adresáři z roku 1923 jsou uvedeny následující živnosti: 2 hostinští, 1 kolonialista, 1 bednář, 1 zámečník a 1 švec. Další adresáře v obci živnosti neuvádějí.

Spolkový život

Jelikož Nebesa byla jen malou obcí, nebyl ani spolkový život nikterak významný. Roku 1904 byli založeni místní dobrovolní hasiči. Jejich velitelem byl Matthias Rubner. V roce 1908 byl založen Ženský katolický spolek. V roce 1912 pak následoval Dělnický tělocviční spolek. Ten byl velmi oblíben nejen mezi mládeží. Od roku 1921 v obci působil ještě čtvrtý spolek, a sice Německý kulturní svaz - místní skupina Himmelreich. Náčelníkem byl Johann Andreas Fischer, od roku 1930 pak Josef Helm. Všechny místní spolky měly své sídlo v hostinci Netsch, který disponoval velkým sálem. Zde se především v zimním období pořádaly hojně navštěvované plesy a jiná kulturní představení.

Ples Kulturního svazu v hostinci Netsch 1935

Hostince

V obci bývaly 2 hostince. Oba měly venkovní zahrádky a byly oblíbeným nedělním výletním cílem především obyvatel Aše.

Hostinec Zur Elsterquelle, č.p. 2

Tento hostinec s tanečním sálem se kdysi nacházel v Zadních Nebesích.

Hostinec Zur Elsterquelle ve 30. letech minulého století

Hostinec Netsch, č.p. 16

Tento hostinec se dodnes nachází v Předních Nebesích. Je však již několik let mimo provoz.

Hostinec Netsch ve 20. letech minulého století

Více o hostincích v Nebesích naleznete ZDE.

Školství

Již na konci 18. století v obci existovala „putovní škola“, vyučování se po týdnu přesouvalo z domu do domu, kde bydlela školou povinná dítka. Od roku 1828 vyučování probíhalo v domě č.p. 11. Vlastní školní budova č.p. 17 byla v Nebesích postavena v roce 1886.

Tato škola byla „jednotřídkou“, tzn. žáci první až osmé třídy byli vyučováni společně v jedné jediné učebně. Při velmi malém počtu žáků v ročníku museli žáci docházet do Mokřin, škola v Nebesích totiž byla její pobočkou. Po ukončení páté třídy mohli žáci navštěvovat také střední školy v Aši.

Školní dítka na začátku školního roku 1931/32

Je překvapivé, kolik školou povinných dětí kdysi bylo v tak malé obci. Následně je uvedeno několik příkladů školních roků s příslušným počtem žáků:

Řídící učitelé v Nebesích:

1887 - 1891: KROPF B.

1891 - 1917: HECKL Franz

1917 - 1924: FISCHER Johann Andreas

1924 - 1930: RUBNER Johann

1931 - 1945: THORN Heinrich

Vlevo nová školní budova č.p. 17 a za ní pak stará škola č,p. 11, kolem roku 1930

Vyučování v Nebesích bylo ukončeno nejprve s koncem 2. světové války a následně pak s odsunem původního německého obyvatelstva. Nová školní budova přežila poválečnou dobu zmaru a v současnosti funguje jako ubytovací penzion.

Kostelík a církevní záležitosti

V dřívějších dobách byla Nebesa rozdělena na katolickou a evangelickou část. Katolická část byla až do roku 1787 přifařena do Hazlova. V témže roce pak byla jako „katolická“ obec přičleněna k ašské farnosti Sv. Mikuláše, jenž vznikla v roce 1781. Když pak byl roku 1912 vysvěcen nový katolický kostel v Mokřinách, byli místní věřící začleněni do této nové farnosti. Evangelická část obce byla zprvu přifařena do Aše. V roce 1911 vznikla v Mokřinách nejprve modlitebna a roku 1914 byl vysvěcen nový evangelický kostel, který pak navštěvovali také evangelíci z Nebes.

Nebeský lesník Glaser nechal v roce 1800 uprostřed obce vystavět malou kapličku zasvěcenou Nejsvětější Panně Marii. Ta stávala na stejném místě, jako dnešní kostelík, byla však orientována v západo-východní ose, jak je patrno z pohlednice z roku 1905.

Nebeská kaple na výřezu pohlednice z roku 1905 (označená šipkou)

V roce 1907 byl vystavěn nový kostelík se štíhlou věží a 10.11. vysvěcen jako jeho předchůdce k poctě Nejsvětější Panny Marie. Chrámová loď je přímo spojená s otevřenou věží. Na každé straně se nachází tři štíhlá vysoká okna. Strop je plochý, trámový, zakrytý prkny. V apsidě se nachází novogotický oltář. V roce 1926 byl slavnostně vysvěcen nový zvon.

Nebeský kostelík se dochoval do dnešních dnů, jeho stav však není právě uspokojivý. Kostelík je uzavřen, příležitostně se v něm konají mše za účasti původních německých obyvatel a jejich potomků.

Nebeský kostelík kolem roku 1930, vpravo pak jeho interiér; foto: Stiftung Ascher Kulturbesitz Rehau

Vysvěcení zvonu nebeského kostelíka v roce 1926; foto: Stiftung Ascher Kulturbesitz Rehau

Obraz Panny Marie v kapli byl po mnoho desetiletí cílem procesí katolických obyvatel Výhled (Steingrün) během slavnosti Těla a Krve Páně. Procesí věřících pak šlo s kříži, vlajkami a hudebním doprovodem z Výhled do Nebes. Kostelík, nedaleký hostinec a okolní domy byly vyzdobené břízami a girlandami, mezi silnicí a kostelíkem stálo několik prodejních stánků nabízejících sladkosti a jiné pochutiny. Malý kostelík během mše nikdy nepojal celou tu lidskou masu, spousta věřících musela zůstat venku.

Slavnost Těla a Krve Páně před hostincem Netsch; foto: Stiftung Ascher Kulturbesitz Rehau

Hřbitov

Nebesa nikdy neměla vlastní hřbitov. V dávných dobách byli místní pohřbíváni na ašských hřbitovech. Teprve od roku 1907 byli ukládáni k poslednímu odpočinku na nově zřízeném hřbitově v Mokřinách.

Nebeská hájovna

Při založení ašského okresu roku 1850 byly v Nebesích zmiňovány dvě hájovny. První hájovna v rommersreuthském (Skalka) lese měla být zbudována v roce 1638. Není však známo, kde přesně tato hájovna měla stát. Z této staré hájovny chebského lesníka se později měla stát menší zemědělská usedlost. Na mapách z roku 1716 a 1757 je pak uváděna chebská hájovna. Zde se jedná o níže zobrazenou lesovnu, která se dochovala do dnešní doby.

Okolní les, který se rozprostírá kolem staré cesty z Nebes do Výhled, se dříve nazýval Commendawald. Byl takto pojmenován podle Křižovnické komendy v Chebu, která původně tento les vlastnila, později ho však prodala městu Cheb. V lese lze dodnes nalézt staré mezní kameny s vytesaným křížem (Maltézský kříž). Křižovníci s červenou hvězdou vlastnili v Chebu objekt komendy a na předměstí také chudobinec. Později se lesu začalo říkat „Chebský les“. Tento les je dodnes majetkem Chebu.

Starý mezní kámen s vytesaným Maltézským křížem, vpravo nebeská hájovna kolem roku 1918; foto: Peter Fritsch, Luxembourg

Válečná událost 1945

16. dubna 1945 explodovala po náletu amerických letadel na okresní silnici u hájovny lesníka Reinela kolona nákladních vozů německého Wehrmachtu plně naložených municí. Hájovna a její idylické okolí bylo těžce poškozeno, shořel také kus okolního lesa.

Hájovna byla v poválečné době opravena a usadil se zde český lesník Pata. Od té doby se tato lokalita nazývá „Na Patě“. Hájovna byla později zrušena a usedlost přeměněna na obytný dům. V 90. letech 20. století zde vznikla restaurace, jenž je v provozu dodnes, navštěvována především německou klientelou.

Více o současných hostincích na Ašsku se dozvíte ZDE.

Někdejší nebeská hájovna, dnes restaurace „Na Patě“

Bitva u Nebes 1759

Epizoda Sedmileté války na Ašsku

Hrabě Kaunitz, kancléř Marie Terezie, uzavřel spojenectví mezi Rakouskem, Ruskem, Saskem a Francií - s cílem získat zpět Slezsko, které předtím ukořistilo Prusko. Pruský Fridrich Veliký však nečekal, až jeho nepřátelé dokončí válečné přípravy, a pod heslem „nejlepší obranou je útok“ vtrhl do Saska. Koncem srpna 1756 obsadil Drážďany a 1. října porazil rakouskou armádu u Lovosic. František Štěpán Lotrinský, manžel Marie Terezie a císař Svaté říše římské, vyzval říšské stavy k boji proti „narušiteli míru“, ale jejich odezva byla slabá, a tak „trestnou císařskou armádu“ tvořily jen malé vojenské oddíly.

V letech 1757/58 docházelo v pohraničí mezi Smrčinami a Halštrovskými hory pouze k menším potyčkám. K větší potyčce došlo až v roce 1759 u Aše, ta se do dějin zapsala jako „Affaire bey Himmelreich“ (Bitva u Nebes).

V březnu 1758 předal Fridrich II. vrchní velení pruských vojsk v Sasku svému bratru princi Heinrichovi. Hlavní síly císařské armády byly umístěny v neutrálním markrabství Bayreuth a podléhaly vrchnímu velení falcko-zweibrückenského vévody. Dne 5. května 1759 postoupili Prusové pod vedením prince Heinricha od Zwickau směrem k Hofu. Jeho pravé křídlo se posléze přesunulo k Lobensteinu a levé k Aši.

Císařské jednotky u Aše, kterým velel polní maršálek hrabě Macquire, čítaly devět praporů granátníků a tři pluky jezdectva, které byly umístěny na Skřivánčím vrchu. Na sousedním Háji, který byl v té době ještě nezalesněný, byla zbudována hvězdicová šance se sedmi děly a na protější Kaplance opevnění (malý čtyřúhelníkový zákop) se dvěma děly. V místě, kde se stýkají cesty z Roßbachu a Bad Elsteru, leželo v lese jako předsunutý voj 300 chorvatských husarů a maďarských pandurů. Každý z těchto obávaných jezdců byl vyzbrojen dlouhou puškou, dvěma pistolemi, šavlí a dvěma tureckými noži.

Pruské jižní křídlo pod velením generála von Finka tvořilo 18 000 mužů. Z Zwickau se 4. května přesunuli do Waldkirchenu (u Lengenfeldu), 5. května do Poppengrünu (u Falkensteinu) a 7. května dorazili do Adorfu, kde zajali pět členů císařské průzkumné skupiny. Ostatní průzkumníci prchli do Aše. Následujícího dne Prusové postoupili přes Bad Elster, Doubravu a Kopaniny. Jejich předvoj, jež čítal granátnický prapor Bornstaedt tvořený 400 muži, svobodný prapor pod velením majora von Monjou, 200 kyrysníků z Hornova pluku a husarů pod velením plukovníka von Bellinga, narazil za Neubergem (Podhradí) na Chorvaty a Pandury, které chtěl odříznout od Marcquireho hlavních jednotek. Ti však unikli přes Steinpöhl (Kamenná), Schönbach (Krásná) und Wildenau do Neuenbrandu (Nový Žďár), kde opět zaujali pozice. Dělostřelecké baterie na Háji a Kaplance po nějaký čas brzdily pruský postup, poté však ustoupily se svými děly z Aše přes Mokřiny a Nový Žďár do Nebes. Zde císařští na okraji lesa zbudovali ochranný val osazený sedmi děly. Hlavní voj císařského vojska mezitím zahájil ústup přes Nebesa do Hazlova.

Mědirytina z roku 1760 znázorňující průběh bitvy

Hlavní pruské síly s Hornovým plukem pomalu postupovaly z Neubergu (Podhradí) do Aše, kde pak obsadily všechny strategické výšiny. Generál von Fink se se svou jednotkou během pronásledování nepřátel dostal pod palbu kanónů umístěných na šancích u Nebes. Tato palba však byla nepřesná a nenapáchala žádné škody. Pruské dělostřelectvo opětovalo palbu, ale nedosáhla na císařské šance, nýbrž jen na husary, kteří se nacházeli o něco blíže. Ti se rozprchli do lesa, čímž dezorganizovali Marquirův zadní voj. To umožnilo Prusům pod vedením plukovníka von Bellinga a podplukovníka von Kleista dobýt šance u Nebes a donutit celý zadní voj k ústupu. Tři důstojníci a 70 kyrysníků z modenského pluku přitom byli zajati. Další postup Prusů Chebským lesem zpomalil granátnický prapor knížete von Salm, který statečně vzdoroval, dokud nebyl „téměř zcela rozprášen a rozbit“. Kníže, 12 důstojníků, 240 granátníků a 40 husarů z Baranya padlo do zajetí.

Císařské jednotky se shromáždily na výšinách západně od Hazlova, kde se dostaly pod pruskou palbu z okraje lesa, aniž by však přitom utrpěly nějaké škody. Prusové pod vedením generála von Finka se poté stáhli zpět na Skřivánčí vrch, kde se utábořili. Husaři plukovníka von Bellinga, jediného pruského důstojníka, který byl toho dne zraněn, se ubytovali v Nebesích, Mokřinách a Novém Žďáru. Prusové ztratili jednoho poddůstojníka, sedm mužů a 12 koní, zraněn byl jeden důstojník, dva poddůstojníci, 18 mužů a 37 koní.

Těžce trpělo především civilní obyvatelstvo. Obrovská břemena nesly i ty nejmenší obce. Tak bylo např. jen 8. května Prusy v Trojmezí, Újezdu a Štítarech zrekvírováno 60 měr ovsa, 14 centů sena, 5 kop slámy, 125 bochníků chleba, 28 volů, 1 kůň, 2 vozy, několik ovcí, různé nádobí, uzdy, kuřata, vejce, máslo, pivo, kořalka, košile, plátna a značná peněžní hotovost.

9. května byl vyhlášen den odpočinku. Toho dne hlavní síly Prusů pod vedením prince Heinricha zahnaly na útěk hofskou posádku císařských vojsk pod vedením generálů Kleefelda a Pálffyho. Následující noc se Finkovy jednotky, s výjimkou početného zadního voje, přesunuly z Aše přes Selb do Weißenstadtu, kde nečekaně narazili na jednotky Macquire, které se přesouvaly k císařské armádě ustupující do Kulmbachu. Následující noc, během níž silně pršelo, obdržel Fink posily od hlavních sil prince Heinricha, k nimž se stále ještě přesouval jeho ašský zadní voj, a pronásledoval Macquira z Vordorfu (u Wunsiedelu) přes Nagel, kde došlo k další potyčce, směrem k Horní Falci. 12. května obsadilo 36 000 Prusů na deset dní Bayreuth, poté odtáhli zpět do Saska.

Zbytky císařských šancí se za Nebesy dochovaly dodnes. První archeologický průzkum proběhl již v roce 1924. Novodobý archeologický průzkum pak probíhal v letech 1980 – 1984 za účasti mladých absolventů oboru historie a archeologie v součinnosti s chebským a ašským muzeem a okresním archivem Cheb. Nejnovější průzkum pak proběhl v roce 2019.

Někdejší šance je tvořena dvěma křídly valů a příkopů, dvěma nízkými oválnými vyvýšeninami a nízkým čtvercovým valem. Větší z valů je dlouhý 37 metrů a kratší pak 12 metrů. Křídla valů svírají úhel 120°, špice valů směřuje na sever. Za příkopy a valy je patrný čtvercový prostor, ohraničený mělkým příkopem a valem.

Nebeské šance během archeologického průzkumu v roce 1924, vpravo rekonstrukce polního opevnění

Seznam domů a obyvatel

Himmelreich / Nebesa - letecké snímkování z roku 1948, zdroj: ČÚZK

Nemám bohužel k dispozici plánek původní obce a tudíž je trochu problematické, správně přiřadit jednotlivá čísla popisná. Budu v tomto ohledu vděčný za jakékoliv podněty, které můžete zaslat na e-mail thonbrunn@gmail.com, díky moc!

Č.p.	Foto	Poslední majitel - 1946
1		WUNDERLICH Ernst & Traugot
2		FRANK Adam, hostinec Zur Elsterquelle
3	-	UHL Karl
4	-	WETTENGEL Josef
5		VEIT Hermann
6	-	BERGLER Johann
7	-	SILBERMANN Michael
8		PLOSS Gustav & Josef
9	-	WUNDERLICH Gustav
10	-	PLAIL Josef
11		REINL Emil & Johann, stará škola
12		PFROGNER Ernst, hájovna
13	-	FEILER Gustav
14		UHL Johann
15	-	HAFENRICHTER Adam
16		NETSCH Rudolf - hostinec Netsch
17		THORN Heinrich, škola
18	-	RUBNER Johann
19		BLOß Max
20		HEINZ Anton
21		SEITZ Andreas
22		BAUMGÄRTEL Adam
23	-	PUTZ Ernst
24	-	DÖRFLER Johann
25	-	BOCK Johann

Zdroje::
Gedenkbuch der Gemeinde Himmelreich 1919 - 1937, in Egerer Staatsarchiv;
K. Alberti - Beiträge zur Geschichte d. Stadt Asch u. d. Ascher Bezirkes I-IV. 1937;
Benno Tins – Die eigenwillige Historie des Ascher Ländchens 1977;
J. Tittmann – Heimatskunde des Ascher Bezirkes 1893;
Johann Richard Rogler - Die Orts- u. Flurnamen d. Ascher Bezirkes 1955;
Ascherrundbrief - Heimatblatt für die aus dem Kreise Asch vetriebenen Deutschen;
J. Vít, Z. Procházka - Ašsko: historicko-turistický průvodce č.15, 2000.