Oberreuth / Horní Paseky 1.

Datum zveřejnění: 26. října 2023

1 / 2 Následující strana

Oberreuth - katastrální mapa z roku 1841, Zdroj: ČÚZK

1. Název obce

1291 Oberroüte (v Monumenta Zollerana), 1382 czu Obernrewt, 1395 Obernrewt, 1551 Obernreuth, 18. Jh. Oberreith, následně ustáleno na Oberreuth (česky Horní Reuth), od 1948 Horní Paseky

V ašském dialektu: Uawaraath

2. Historický vývoj

Se svými 675 metry nadmořské výšky byl Oberreuth nejvýše položenou obcí Ašska. Celková výměra obce činila 426 hektarů. Do výměry obce spadal také vrch Wachtberg - dnešní Stráž (715 m).

Obec Oberreuth je prvně písemně doložena ve smlouvě z 30. ledna 1291. Engelhard Nothaft ze Skalné zastavil tehdy norimberskému purkrabímu Friedrichu von Zollern za 50 Marek „černého stříbra“ několik dvorů v Oberreuthu. V roce 1534 přechází Oberreuth společně s Niederreuth (Dolní Paseky) do vlastnictví Zedtwitzů.

4. října 1779 projížděl na koni obcí císař Josef II. - v doprovodu dvou generálů, dvou dalších vysokých důstojníků a pěti dragounů. Směřovali z Aše do Plesné a kontrolovali stav tamějších celních úřadů.

V popisu Ašského okresu z roku 1785 je u Oberreuthu již zmiňován c. a k. celní úřad. Později bylo udáváno Oddělení finanční stráže a celní úřad v č. p. 64 (přímo na státní hranici). Toto kontrolní stanoviště fungovalo až do roku 1938.

Do roku 1874 spadala obec pod obecní správu Vernéřova (Wernersreuth), od tohoto roku pak byl Oberreuth samostatnou obcí s vlastní školou.

V květnu 1917 obec prakticky kompletně vyhořela (viz požár obce níže), v následných letech však byla opět obnovena.

V roce 1946 bylo veškeré obyvatelstvo vyhnáno, povětšinou do sousedního německého Saska. V roce 1947 se česká vláda pokusila obec dosídlit slovenskými občany, ti však po nějakém čase odtáhli jinam. V padesátých letech minulého století se pak obec ocitla v zakázaném pohraničním pásmu, usedlosti postupně chátraly a ves byla následně srovnána se zemí.

Lov posledního medvěda:

Kolem roku 1750 byl v katastru obce Oberreuth skolen poslední medvěd na Ašsku. Tím ne zcela úspěšným lovcem byl syn mlynáře z místního mlýna Röthenmühle Sebastian Ludwig. Ten však medvěda pouze těžce zranil, dorazil ho pak panský lovec, kterého si byl nucen přivolat. Tato kořist pak skončila u Zedtwitského panstva. Samotný lov proběhl nedaleko zmíněného mlýna.

Starostové obce Oberreuth:

1892
Andreas KÜNZEL; 1. obecní rada: Andreas WUNDERLICH, 2: obecní rada: Adam KÜNZEL
1906
Andreas WUNDERLICH; 1. obecní rada: Andreas KÜNZEL, 2: obecní rada: Adam KÜNZEL
1923
Anton GRÜNER
1930
Adam WUNDERLICH

3. Požár obce 1917

Dne 21. května 1917, ve třetím roce Světové války, zachvátil Oberreuth nejhorší požár, který se na Ašsku vyskytl v průběhu 20. století. Za oběť mu padlo 29 usedlostí. Pět zbylých, které se nacházely v nejvyšší části obce, se díky zákroku ašských a vernéřovských hasičů podařilo zachránit. Místním dobrovolným hasičům shořelo veškeré jejich vybavení i s kůlnou, ve které bylo uskladněno, dříve, než mohli vůbec zasáhnout. A zatímco silný východní vítr hnal plameny z jedné usedlosti na druhou, zaklepal někdo na dveře policejní stanice v Aši. Škvírou ve dveřích pak sedmnáctiletý syn sedláka Ernst Rogler službu konajícímu policistovi sdělil, že před chvílí zapálil Oberreuth. Tento mládenec byl již od raného dětství duševně chorý a tato choroba způsobila také jeho obavy, že vesnici zničí probíhající světová válka. Aby tomu předešel, zničil ji raději sám. Několik dní poté se za ním na doživotí uzavřely brány psychiatrického ústavu v Dobřanech. Oberreuth pak byl za obrovských obětí znovu vystavěn.

Požár obce Oberreuth dne 21. 5. 1917, foto: Stiftung Ascher Kulturbesitz Rehau

4. Počet obyvatel

Vývoj počtu domů a obyvatelstva v Oberreuthu je uveden v následující tabulce:

5. Živnosti

Obyvatelé obce Oberreuth byli živi převážně ze zemědělské činnosti a podomního ručního tkalcovství. Později řada z nich docházela za prací do továren v Aši a Plesné. V příslušných adresářích jsou pak uvedeny i následující další živnosti:

1923: 3 hostinští, 1 pokrývač, 2 kolonialisté, 2 obchodníci s mlékem, 2 trafikanti a 1 truhlář

1930: 4 výrobci smyčců, 3 hostinští, 1 kolonialisté, 2 obchodníci s mlékem, 1 švec, 2 trafikanti a 1 truhlář

1935: 3 výrobci smyčců, 3 hostinští, 2 kolonialisté, 3 obchodníci s mlékem, 1 švec a 2 trafikanti

1941: 1 výrobce smyčců, 3 hostinští, 1 kolonialista, 1 švec a 1 trafikant

6. Spolkový život

V Oberreuthu bylo několik místních spolků. Již roku 1876 byl - pravděpodobně v souvislosti se zbudováním místního hřbitova - založen také Společenský a pohřební spolek "Bratrský pozdrav" (Geselligkeits- u. Beerdigungsverein "Brudergruß"), který měl 56 členů. Roku 1881 pak byli založeni dobrovolní hasiči, jenž měli 39 členů. Roku 1906 a dále je zmiňován spolek Zemědělský klub (Landwirtschaftliches Kasino). Od roku 1930 pak existoval ještě čtvrtý spolek Místní skupina Německého kulturního svazu Oberreuth (Ortsgruppe Oberreuth des Deutschen Kulturverbandes). Všechny místní spolky měly své sídlo v hostinci Německý dům (Zum Deutschen Haus).

Dobrovolní hasiči v Oberreuthu, foto: Stiftung Ascher Kulturbesitz Rehau

7. Hostince

V obci jsou zmiňovány 3 hostince, 2 z nich jsou zachyceny na různých pohlednicích a fotografiích, třetí byl pravděpodobně pouze nějaký malý výčep, který není zachycen na žádném fotu.

Hostinec Zum Deutschen Haus (Německý dům), č.p. 23

Tento hostinec s tanečním sálem se nacházel přímo v srdci obce.

Hostinec Zum Deutschen Haus ve 30. letech 20. století

Hostinec Zum Feldschlösschen, č.p. 64

Tento hostinec stával nedaleko státní hranice se Saskem.

Hostinec Zum Feldschlösschen ve 30. letech 20. století

Hostinec Nr. 47

O tomto hostinci mi bohužel není známo nic bližšího. Tittmann ve své Vlastivědě z roku 1893 zmiňuje Geiplův pivní výčep (Geipl’sche Bierschänke) v č.p. 16. Později je tento hostinec uvádět v č.p. 47.

Více o hostincích z Oberreuthu naleznete ZDE.

8. Mlýn

Mlýn "Rotenmühle" je uveden již na Bauerově mapě z roku 1716, zmiňován je však již v seznamu pokřtěných v ašském evangelickém kostele, kterýžto záznam nese datum 13. 5. 1654. Stával na potoce Röthenbach, na obecní a státní hranici se Saskem. Tento mlýn vyhořel roku 1894 a nebyl již obnoven.

Oberreuthský mlýn

Víc o tomto mlýnu naleznete ZDE.

9. Škola

V dřívějších dobách probíhala školní výuka jen v zimním období, v létě pak probíhalo vyučování dětí pouze v neděli. V roce 1839 přišel do obce první certifikovaný učitel. V této době končila éra "putovních škol" a výuka probíhala v určené pronajaté místnosti. Roku 1852 odkoupila obec dům č.p. 49 a přestavěla ho na místní školu. K této jednotřídce pak patřila školní zahrada a sportoviště. Následně jsou uvedeni vedoucí (ředitelé) místní školy:

1893: Bruno Ludwig (od roku 1887)

1925: Ernst Entian

1935: Otto Lustkandl

1941: vrchní učitel Paul Wenzel

Výuka probíhala do počátku roku 1945, po odsunu místního německého obyvatelstva pak již nebyla nikdy obnovena.

Škola v Oberreuthu, kolem roku 1930, foto: Stiftung Ascher Kulturbesitz Rehau

10. Hřbitov

Hřbitov v Oberreuthu byl založen roku 1876. Do té doby byli místní občané pohřbíváni ve Vernéřově.

Po odsunu v roce 1946 hřbitov postupně pustl a trpěl nájezdy vandalů. Kolem roku 2020 se ašské zastupitelstvo, pod které katastrální území někdejší obce spadá, rozhodlo o provedení revitalizace hřbitova. Ta pak byla dokončena v roce 2022. V současnosti jsou zbytky hřbitova jedinou připomínkou někdejší zemědělské obce Oberreuth.

Hornopasecký hřbitov v roce 2019 - před revitalizací; © Petr Antonín Karlíček

Hornopasecký hřbitov 2023 - po revitalizaci; © Petr Antonín Karlíček

Obec Oberreuth nikdy nezbudovala vlastní památník obětem Světové války. Všechny místní oběti obou světových konfliktů naleznete ZDE.

11. Hornopasecký památník

Nedaleko někdejší obce Oberreuth a státní hranice, v horní části německého Bad Brambachu, zbudovali někdejší obyvatelé Oberreuthu pamětní místo s pomníčkem a vitrínou, ve které je seznam osob a několik fotografií obce.

Hornopasecký památník v roce 2014; © Thonbrunn

Zdroje::
K. Alberti - Beiträge zur Geschichte d. Stadt Asch u. d. Ascher Bezirkes I-IV. 1937;
Benno Tins – Die eigenwillige Historie des Ascher Ländchens 1977;
J. Tittmann – Heimatskunde des Ascher Bezirkes 1893;
Johann Richard Rogler - Die Orts- u. Flurnamen d. Ascher Bezirkes 1955;

Na následující straně naleznete seznam všech domů a jejich majitelů ve stavu v době odsunu v roce 1946.

1 / 2 Následující strana