Zveřejnění / aktualizace:
V Dolní Krásné (Unterschönbach) kdysi stály tři mlýny, dva z nich na Ašském potoce a jeden na tehdejším Schwarzlohbachu (dnes bezejmenný potok). Poslední jmenovaný se jako jediný dochoval do dnešních dnů.
Mapa stabilního katastru z roku 1841 se 3 mlýny v Dolním Schönbachu; © ÚAZK
1
Jäckelmühle / Bäumelmühle (Jäckelův / „Stromový” mlýn), č. p. 4-5
Třetí mlýn ve Wiesentalu, nazývaný Bäumelmühle („Stromový” mlýn), nesl svůj název podle smrku, jenž se více než sto let vypínal na kamenném oblouku brány, kterou se vjíždělo do dvora mlýna. Již třetí předchůdce posledního majitele mlýna, který zemřel v roce 1843, nedokázal určit, kdy a jak se tento smrk na bránu dostal. Farář Johann Oertel von Neukematen, který se roku 1819 narodil v Schönbachu (Krásné) u Aše, vyprávěl, že tento strom byl poměrně vzrostlý už za jeho dětských let. Když byla brána roku 1919 bourána, zjistilo se, že kořeny stromu si našly cestu celým zdivem až do země. Letokruhy kmenu byly tak husté, že je pouhým okem nešlo spočítat.
V dávných dobách měl být tento mlýn vrchnostenským majetkem Zedtwitzů, a sice jejich větve z Neubergu-Unterteil. Když toto hospodářství kdysi vyhořelo, měla být část příslušejících pozemků rozprodána a z jejich výnosu pak měl být postaven nový mlýn. Skutečností je, že k třetímu mlýnu patřily ještě na konci 19. století obrovské pozemky. Ty původně sahaly od obecního rybníka až po Jägerovu barevnu.
V roce 1740 byl nájemcem tohoto starého mlýna Adam Jäckel (v Zedtwitzském inventáři je nazýván „leníkem”). Roku 1841 byl mlynářem Christian Jäckel, podle kterého se tento třetí mlýn pod Aší v 19. století nazýval Christiánův mlýn (Christianassen - Mühle).
Na Bauerově Landcharte z roku 1716 a ve Stabilním katastru z roku 1841 je mlýn zakreslen na vyústění Schönbašského potoka do Ašského (Schönbašský potok je v současnosti bezejmenný potok vytékající z areálu Větrova a ústí do Ašského úplně na jiném místě). Toto místo mu zajišťovalo dostatek vody k mletí po celý rok.
Je sporné, který z mlýnů v ašském Wiesentalu byl nejstarší, historické prameny se dost liší, některé však uvádí právě tento třetí mlýn. Velké stáří tohoto mlýna pak zdůrazňuje ještě stará pověst o Bílé paní, která ho měla navštěvovat. - „Na Štědrý večer se nesmělo mlít, aby nedošlo ke zboření mlýna.”
Také třetí ašský mlýn byl v roce 1916 odkoupen městem Aš za účelem regulace okresní silnice a v roce 1919 byl pak zbořen.
5 záběrů na Bäumelmühle, na všech je patrný strom na bráně vjezdu do dvora
2
Rotenmühle / Hoppermühle , č.p. 1-2
Rotenmühle byl kdysi „čtvrtý mlýn pod Aší” a druhý mlýn v Dolní Krásné (Unterschönbach). Nacházel se na Ašském potoku, pod okresní silnicí do Neubergu (Podhradí). Mlýn měl 1 mlýnské kolo na svrchní vodu s výkonem 2 koňských sil. Byl zbudován kolem roku 1612. Jeho název byl odvozen od přezdívky tehdejšího majitele mlýna Hanse Wunderlicha, jenž se vyskytuje několikrát v ašských evangelických knihách ze 17. století, kterému se říkalo „Rot (ruďas)”. „Roku 1675 zakoupil Hans Wunderlich starší, mlynář na Rothenmühle, druhý mlýn pod Aší za 601 Guldenů”. Rodina Wunderlichů byla úzce spřízněna s mlynáři z Vernéřova (horní Sorgermühle), kteří byli též Wunderlichové. Na mapě stabilního katastru z roku 1841 je tento mlýn uváděn jako Rotenmühle. Později se mu říkalo Hoppermühle, ovšem jak k tomuto označení mlýn přišel, není známo, nikdo se jménem „Hopper” (nebo „Hobber”) na Ašsku nikdy neexistoval - na mlýně mleli nepřetržitě samí Wunderlichové. Mohlo se ovšem jednat o přezdívku některého z nich. Možná proto, že při chůzi často „hopsal” (německy hopsen či hoppern).
Mlýn v pozdější době zakoupil ašský měšťan a továrník Helmut Wagner. Byl provozován až do odsunu původního německého obyvatelstva v roce 1946. V objektu mlýnu byla provozována také pekárna chleba. Patřila k němu také hospodářská usedlost, proto zdvojené číslo popisné 1-2. Toto hospodářství provozovala až do odsunu rodina Glaslových.
Roku 1930 hospodařil na mlýnu Hubert Wunderlich - zemědělec a mlynář, 1938 si Hoppermühle č. 2 pronajal od ašského továrníka Wagnera Wilhelm Wettengel, v roce 1941 byl mlynářem a pekařem Andreas Wettengel.
Mlýn byl zbořen v průběhu 50. let 20. století.
Rotenmühle, za mlýnem cesta do Neubergu (Podhradí) a v pozadí je odbočka na Rossbach a Jägerova továrna
Záběr na Rotenmühle z opačné strany
3
Fuchsmühle, č.p. 3
Fuchsmühle byl starý mlýn. Na Bauerovo mapě Land-Charte z roku 1716 je uveden jako „Schützelohmühle”, v Zedtwitzském inventáři z roku 1740 pak jako „Schüz-Loh-Mühle” (mlynář Johann Wagner, předtím Christoph Ditrich), na Josefovské mapě z roku 1782 jako „Schützmühle” a teprve Ferdinandova mapa z roku 1845/46 uvádí Fuchs-Mühle. Tehdejšímu mlynáři se pravděpodobně přezdívalo „Fuchs” (Lišák), nic bližšího o tom není známo. Mlýn byl zbudován schönbašskou větví Zedtwitzů za účelem vyrovnání příjmů vůči ostatním větvím Zedtwitzů. Vodu potřebnou k mletí poskytoval potok Schützerlohbach a mlýnský rybník „Fuchsmühlteich”. Roku 1893 je jako mlynář zmiňován Christoph Härtei a v roce 1906 pak Johann Spitzbart.
Původní mlýn byl počátkem 20. století zakoupen továrníkem Ernstem Jägerem, kterému patřila také sousední vila. Ten nechal původní mlýn přestavět, instaloval do něho Francisovu turbínu, pomocí které vyráběl elektrický proud používaný k osvětlení celého pozemku. V horních patrech byly zbudovány byty pro pomocný personál a šoféra zmíněného továrníka.
V poválečných letech bylo zařízení mlýna demontováno a skončilo bůhví kde. Objekt se dochoval dodnes, byl rekonstruován a je ve velmi dobrém stavu, patří majitelům sousední vily, někdejšího hotelu „Větrov”.
Mlýn Fuchsmühle v pozadí za Jägerovou továrnou, před rokem 1900
Fuchsmühle před přestavbou
Fuchsmühle po přestavbě počátkem 30. let 20. století
Někdejšé mlýn po přestavbě na hrázděný obytný dům
