Zveřejnění / aktualizace:
Ve Vernéřově v průběhu doby existovalo celkem 6 mlýnů. Dochoval se pouze obytný dům někdejšího mlýna Glöckelmühle č.p. 27, stojící vedle dnes již uzavřené vernéřovské hospody (stav 2023).
Mezi vernéřovskými mlýny neexistovaly žádné velké spory, nýbrž byla mezi nimi nepsaná smlouva o vzájemné výpomoci. V létě musel každý mlynář „chránit” vodu, tzn. vkládat do koryta potoka malé stavidlo, aby se během noci nashromáždilo dostatek vody pro práci následujícího dne. Také ne všechny mlýny byly mlecí, některé byly také řezacími katry, lisovnami oleje nebo šindelkami na výrobu střešních šindelí.
Jednotlivé mlýny jsou znázorněny v následujících výřezech z map stabilního katastru z roku 1841.
Mapa stabilního katastru z roku 1841 s dvěma mlýny: Gosslermühle a Dolní Hädlermühle; © ÚAZK
Mapa stabilního katastru z roku 1841 s 3 dolními mlýny; © ÚAZK
1
Horní mlýn Hädlermühle, č.p. 4
Tento mlýn byl nejvýše postaveným mlýnem na Bílém Halštrově (Weiße Elster), svou polohou spadal již do tehdejší místní části Nebesa (Himmelreich), která v té době spadala do Vernéřova. Měl jediné mlecí zařízení na mletí obilí. Jeho název byl odvozen od mlynářského rodu Hädlerů: v roce 1786 byl mlynářem Johann Nicol Hädler (cechovní kniha). Jeho synové Johann Adam a Johann Georg zlepšili provoz založením mlýnského rybníka na panském pozemnku po roce 1786. Hädlerové byli na tomto malém mlýně usazeni až do počátku 20. století. V roce 1930 je pak jako mlynář zmiňován Johannes Ploß.
Na Bauerově mapě z roku 1716 mlýn není uveden, Zedtwitzský inventář z roku 1740 však uvádí jistého Christopha Wagnera, který by pro tento mlýn mohl připadat do úvahy. Školní rada v. v. Adolf Wunderlich, největší znalec historie mlýnů na Ašsku, ve svém manuskriptu „Příspěvek k historii Vernéřovských mlýnů (Ein Beitrag zur Geschichte der Wernersreuther Mühlen)” míní, že „mlýn č.p. 4 existoval již v polovině 17. století a že ho vlastnila rodina Goßlerů a po nich Ludwigů”, než na mlýn přišli Hädlerové.
Provoz mlýna byl ukončen po roce 1930, usedlost pak byla využívána jako zemědělský dvůr. V roce 1941 je v č.p. 4 zmiňován Wilhelm Ploß – zemědělec.
Někdejší mlýn stával nad vilou Martha, je zvláštní, že není uveden na mapě stabilního katastru z roku 1841. Situační mapka obce Wernersreuth ho však normálně uvádí. Byl zbourán někdy na počátku 50. let 20. století.
Horní Hädlermühle
2
Dolní mlýn Hädlermühle, č.p. 114
Druhý mlýn na Halštrově je jako bezejmenný uváděn v saské mapě vernéřovského Salerbergu (někdejší místní část) u kóty 599. V Josefské mapě z roku 1782 je tento dolní mlýn také uveden bez názvu. Roku 1847 zmiňuje Sommer „Nový mlýn” s názvem Hädlermühle. V mapě stabilního katastru z roku 1841 je uveden název Schwarze Gälten (?). V každém případě ho zbudoval Johann Nicol Hädler, který ho pak odkázal svému synovi Johannu Georgu Hädlerovi. Mlýn nemlel jen obilí, nýbrž byl to také katr na řezání dřeva a lisovna lněného oleje. Provoz tohoto mlýna byl ukončen roku 1885. Roku 1906 je v č.p. 114 zmiňován zemědělec Johann Hädler a v roce 1941 pak zemědělec Gustav Hädler.
Usedlost byla zbourána v poválečných letech.
Dolní Hädlermühle
3
Goßlermühle, č.p. 12-13
Třetí mlýn na Halštrově se nacházel v někdejší místní části Klatschhausen, dole na konci silnice z Mokřin. V jednání místního panstva s poplužním sedlákem Erhardem Wettengelem z roku 1606 kvůli přeměně panského hamru na mlecí mlýn (Glöckelmühle) je Wettengel zavazován brát při zřizování mlýnského stavidla zřetel na zájmy „Horního mlýna” (tento mlýn Goßlermühle), totiž aby voda z jeho mlýnice mohla odtékat volně, pokud by hned pod mlýnem mělo být zbudováno nové hradlo. Kromě tohoto „Horního mlýna” existoval tehdy ve Vernéřově další, totiž „Dolní mlýn” (Sorgermühle). Na „Horním mlýnu” (Goßlermühle) hospodařili Fattigerové, kteří jsou na tomto mlýně zmiňováni již v průběhu 30leté války. Johann Fatticher, „mlynář na horním mlýnu ve Vernéřově”, zemřel 12. 7. 1701 (ašská matrika). Starší Hans Fattiger přistavěl k mlýnici a lisovně oleje ještě katr. V roce 1703 přechází mlýn zcela do vlastnictví Goßlerů, poté co jeden z Goßlerů v roce 1691 získal jednu jeho polovinu. V průběhu několikaletého sporu o vodu mezi mlynářem Goßlerem a zedtwitzským poplužním sedlákem Jonasem Ludwigem (1715-1720) byl mlýn nazýván také „Krumbmühle” (volně „Hašteřivý mlýn”), a to ještě roku 1718. Postupně se však vžil název Goßlermühle a ten se udržel až do odsunu původního německého obyvatelstva v roce 1946. V předválečné době se ve Vernéřově často používal také název „Palas- nebo také Palassnmühle”, neboť v 19. století se na mlýn přiženil jistý Palas (Paulus) z Horních Pasek. Podobně se říkalo 3. mlýnu pod Aší v Dolním Krásné podle jeho majitele Christiana Jäckela „Christianův mlýn” (Christianassen-Mühle).
Jeden mlynář jména Goßler je uváděn již ve faktuře rossbašského kostela z roku 1585; toto vyúčtování se však týká Bahnelmühle v Roßbachu (Hranice), jelikož katr ve vernéřovském mlýnu Goßlermühle byl zbudován teprve za mlynáře Fattigera, tedy teprve v 17. století.
Mlýn Goßler-Mühle se zdvojeným číslem popisným 12-13 byl vrchním učitelem Eberlem nazýván „čtrnáctidenní mlýn”, jelikož bratři Goßlerové se v mletí střídali vždy po 14 dnech. Byl to mlýn na mletí obilí, s 1 mlýnským kolem na svrchní vodu o výkonu 2 koňských sil.
V roce 1906 na mlýně mlel mlynář Lorenz Wunderlich a jeho bratr zemědělec Johann. Oba bratři před 1. světovou válkou prodali usedlost ašskému továrníkovi Ernstu Adlerovi. V letech 1930/35 je na mlýně zmiňován mlynář Wolfgang Braun. Provoz mlýna byl ukončen na konci 30. let 20. století, v roce 1941 je v č.p. 12 uváděn zemědělec Albin Braun.
Celá usedlost byla zbourána někdy na počátku 50. let 20. století, na leteckém snímkování z roku 1953 už nestojí. Dochoval se pouze mlýnský rybník.
Vnitřní zařízení mlýna a nahoře pak jeho dvůr
4
Knöckelmühle / Glöckelmühle, č.p. 27
Mlýn Knöckelmühle byl čtvrtým mlýnem ve Vernéřově. Původně to byl panský hamr vernéřovských dolů na cín. Listina z roku 1606 popisuje přeměnu tohoto hamru na mlecí mlýn. Tím také skončila těžba cínu v celém Ašském výběžku. Adam von Zedtwitz nechal majitele vernéřovského poplužního dvora Erharda Wettengela na jeho náklady zbudovat na místě hamru mlecí mlýn. Podle brambašské matriky na mlýně roku 1633 mlel Hans Rogler. Po Roglerovi následovala celá řada mlynářů: Wolf Künzel, Wolf Wettengel, Michael Rogler, Hans Schaller, Stefan Heinzmann a Georg Ploß, v roce 1702 pak na mlýn přichází Johann Sebastian Knöckel (1665-1756) ze slovutného rossbašského mlynářského rodu Knöckelů, až se konečně roku 1801 na mlýn přiženil Johann Nikol Wunderlich.
Někdy kolem roku 1830 byl mlecí mlýn přeměněn na šindelový mlýn, v roce 1847 již není uváděn jako mlecí. Tittmann ve své vlastivědě z roku 1893 uvádí „Glöckel-Mühle č.p. 27 na výrobu šindelí”. Těmito šindelemi bylo před válkou pokryto ještě mnoho stodol i několik usedlostí. V 19. století byl jeho majitelem Johann Künzel, povoláním výrobce šindelí. Jeho syn Max Künzel je však již v roce 1930 uváděn jako „zedník”, neboť v té době již šindele dávno vyšly z módy. Došlo zde k určitému paradoxu, totiž že výrobce šindelí svou vlastní střechu - někdy kolem roku 1900 - pokryl moderními eternitovými šablonami.
Místní říkali tomuto mlýnu Glöckelmühle („Zvonkový mlýn”), nikoliv Knöckelmühle (podle Knöckelů); na vojenské mapě ze Sedmileté války (muzeum v Hofu) je ve Vernéřově uváděna dokonce značka kapličky (zvonička)! Na mlýně měl být kdysi vyzvánět zvonek. Ve skutečnosti jen kdysi došlo k záměně písmen. Název mlýna byl odvozen od mlynářského rodu Knöckelů, kteří zde po mužské linii vymřeli roku 1801 a v obci se od té doby nevyskytovali.
Tento mlýn pracoval jako katr až do odsunu v roce 1946. V poválečné době byl provozní objekt mlýna zbořen, dochovala se však obytná budova, která je svými majiteli pečlivě udržována.
Zcela vlevo Knöckelmühle, poslední dům v řadě vpravo je hostinec Wölfel, zcela vpravo vernéřovská škola
Stav někdejšího mlýna kolem roku 1970
Nahoře obytné stavení někdejšího mlýna, dole pak zbytky provozního objektu v roce 2016; © Thonbrunn
5
Horní mlýn Sorgmühle, č.p. 70
Tento mlýn se nacházel v dolní části obce (tehdy Unterdorf), nad můstkem přes Halštrov, a je vyznačen již na starých mapách z roku 1716 a 1782, ovšem bez názvu. V Zedtwitzském soupisu z roku 1740 je uveden jako „Sorg-Mühle”, ale také „Sorgermühl”, a je zde zmiňován „dolní mlynář na hamru ve Vernéřově”. Mlýn byl patrně nejstarší ve Vernéřově, pravděpodobně panský; s určitostí náležel místnímu poplužnímu dvoru. V roce 1677 je jako „dolní mlynář ve Vernéřově” zmiňován Johann Nikolaus Wunderlich, v následujícím roce 1678 pak již výslovně „na Sorgmühle” (ašská matrika). Předtím byla na mlýně dlouho rodina Künzelových. Wunderlichové se na tomto mlýně udrželi jako majitelé až do počátku 20. století (1893/1906 Johann Wunderlich). V letech 1930/35 je jako mlynář uváděn Christof Hendel, roku 1941 pak poslední mlynář Hans Hendel. Mlýn Sorgmühle byl jako jediný ve Vernéřově provozován až do odsunu původního obavytelstva v roce 1946. Mlýn měl mlýnské kolo na svrchní pohon o výkonu 2.1 koňských sil.
Mlýn byl zbořen počátkem 50. let 20. století. Na leteckém snímkování z roku 1953 jsou patrny již jen jeho ruiny. Zajímavé je, že není znám žádný snímek tohoto mlýna.
6
Dolní (nový) mlýn Sorgmühle, č.p. 101
Dolní mlýn Sorgmühle existoval pouze krátce (cca. 1840-1872). Kolem roku 1840 se chtěl syn mlynáře Wunderlicha z horního mlýna Sorgmühle postavit na vlastní nohy, a proto si na opuštěném rodinném pozemku postavil o něco níže nový mlýn (Neue) Sorgmühle. Rogler to popisuje následovně: dolní mlýn Sorgmühle byl zbudován po roce 1832 Lorenzem Wunderlichem na základech někdejší zemědělské usedlosti č.p. 101 nedaleko starého mlýna Sorgmühle.
Jako mlýn na mletí obilí nebyl konkurencí spřízněné pile na mlýně č.p. 70. Přesto mu nebylo požehnáno. Lorenz Wunderlich (nar. 1. 2. 1805) zemřel 6. 4. 1872 plný hoře, neboť jeho mlýn 6. 2. 1872 vyhořel. Jeho syn Johann Michael Wunderlich sice vybudoval nový mlýn, dostal se však přitom do finanční nouze. 7. 1. 1881 mlýn převzal jeho hlavní věřitel, Johann Adam Prechtel z mlýna Rangmühle z Dolních Pasek, hospodářství pak pronajal jen jako obydlí. Usedlost však opět 30. 6. 1896 vyhořela a poté již nebyla obnovena. Tradovalo se, že tento požár byl předpovězen věštkyní ze sousedního Bavorska, a to na rok a den přesně.
7
Reidemühle, č.p. 75-76
Prof. Dr. H. Braun uvádí v Ascher Rundbriefu ještě sedmý vernéřovský mlýn, který měl vyhořet v roce 1894. Měl se jmenovat „Reidemühle” se zdvojeným č.p. 75-76. Obě domovní čísla jsou sice vyznačeny v plánu obce Vernéřov jako prázné parcely po vyhořelých domech (stav v roce 1946), ovšem těžko se mohlo jednat o nějaký mlýn. Na místě musí každý zjistit, že výška tohoto místa v žádném případě neumožňuje přivést sem vodu z níže protékajícího Halštrova.
Na mapě stabilního katastru z roku 1841 tato usedlost také není uvedena. Domníváme se, že se zde musí jednat o záměnu s mlýnem Röthenmühle z Horních Pasek (původně se měl jmenovat právě Reidemühle).
