Zveřejnění / aktualizace: 2015 / 2023

V Gottmannsgrünu (dnes Trojmezí) existovalo v průběhu doby 5 mlýnů, 3 z toho v tehdejší místní části Kaiserhammer.

Gottmannsgrün na mapě stabilního katastru z roku 1841 s 2 místními mlýny; © ÚAZK

1

Ziegenmühle (Kozí mlýn), č.p. 53

Kozí mlýn stál v někdejší místní části „Ziegenrück (Kozí hřbet)”. Původně to byl mlýn rossbašského poplužního dvora. Některé prameny uvádí, že to musel být vůbec nejstarší mlýn v širokém okolí, ovšem písemně to doloženo není. V rossbašské matrice se mlýn objevuje až v roce 1723 (Nicol Rausch, mlynář na Kozím hřbetu). Obě ekonomicky a vlastnicky spojené usedlosti byly propojeny prastarou mlýnskou cestou, jejíž zbytky lze vysledovat dodnes. Roku 1729 hospodařil na mlýně mlynářský a tesařský mistr Adam Wolfrum. Kozí mlýn se v roce 1847 sestával, stejně jako nedaleký Pohnelmühle, z katru, mlecího mlýna a lisovny oleje. V 19. století na mlýně hospodařili Jäckelové, kteří pocházeli z prastarého dolnokrásenského mlynářského rodu (viz mlýny v Krásné / Schönbachu). V adresáři z roku 1906 je jako mlynář v č.p. 53 uváděn Christof Jäckel. Mlýn měl tři mlýnská kola (!) na svrchní vodu, každé o výkonu 2.0 koňských sil. Kolem roku 1918 byl provoz mlýna ukončen, a to z důvodu stále větší konkurence moderních velkých parních mlýnů a stále nižšího výnosu z pěstování obilí. V letech 1930/1935/1941 je na Kozím mlýnu uváděn již jen pekař a zemědělec Heinrich Dunkel. Kozí mlýn byl pak zbourán na počátku 50. let 20. století.

Jediný známý záběr Kozího mlýna, dole je pak nedaleký mostek přes Rokytnici (pohled od mlýna).

2

Mollmühle (Mlecí mlýn), č.p. 9,

byl druhý mlýn Gottmannsgrünu. Nacházel se v někdejší místní části „Rittersburg”, která byla v poválečné době kompletně srovnána se zemí. Název Mollmühle vznikl z německého Mahlmühle (česky mlecí mlýn), což bylo v místním dialektu vyslovováno jako „Molmühl”. Mlýn ještě není uveden na Bauerově mapě z roku 1716, avšak je již zaznamenán na Josefské mapě (I. vojenském mapování) z roku 1764 . V příloze mapy je pak uvedeno: „Cesty ve velmi špatném stavu (Gottmannsgrün), obzvláště ta, která vede od Mlecího mlýna do Roßbachu”. Součástí tohoto mlýna byl také katr na řezání prken.

Roku 1785 byl mlynářem na Mollmühle Peter Martin, v roce 1850 zde hospodařil Adam Ritter. V adresáři z roku 1906 je jako mlynář zmiňován Felix Ritter. Tento mlýn měl mlýnské kolo na svrchní vodu o výkonu 2.0 koňských sil. Provoz mlýna byl ukončen kolem roku 1918 (jako u Ziegenmühle), v letech 1930/1935 je na této usedlosti zmiňován zemědělec Gustav Ritter (nar. 1874), v roce 1941 pak pekař Hugo Prager.

Usedlost byla zbourána na počátku 50. let 20. století, jako všechny ostatní domy v této místní části Gottmannsgrünu.

V popředí mlýn Mollmühle, v pozadí pak usedlosti v místní části Rittersburg

Mlýnské kolo tohoto mlýna

Kaiserhammer / Trojstátí

Kaiserhammer byla místní část obce Gottmannsgrün (Trojmezí). Původně se zde nacházel pouze jeden hamr (pravděpodobně pozdější Dolní mlýn) a teprve mnohem později byly postaveny další usedlosti. Z několika struskových hald lze vyvozovat, že vedle vlastního hamru zde existovalo také menší zařízení na tavení železné rudy. Písemně je tento hamr zmiňován až v roce 1502 v tzv. Hofské zemské knize.

O Kaiserhammeru u Gottmannsgrünu se tradovalo, že zde sídlila horda loupežných rytířů, dokud císař Friedrich Barbarossa, pobouřen docházejícími stížnostmi, neukončil jejich řádění, zkonfiskoval starou výrobnu zbraní a založil Friedersreuth (Pastviny). - Tato pověst však vznikla až v polovině 19. století. Opomíjí také skutečnost, že název „Kaiserhammer” není doložen v žádných středověkých listinách; toto místo je všude uváděno jako „Horní hamr na Rokytnici (Obere Hammer an der Regnitz)”, přičemž další dva hamry (Střední a Dolní), nacházející se dále po proudu Rokytnice, jsou zmiňovány již roku 1498. Ještě v lenním listě z 26. března 1555 je Kaiserhammer zmiňován jako „nejhornější hamr na Rokytnici”. Název Kaiserhammer je přitom s největší pravděpodobností odvozen od někdejšího majitele hamru, který se jmenoval Kaiser, jako je tomu u Kaiserhammeru na Ohři.

Většina hamrů na kování železa se skládala z poměrně malé dílny, ve které u kovadliny pracoval kovářský mistr v hrubé lněné haleně a velké kožené zástěře. Ten měl po ruce maximálně jednoho tovaryše nebo kovářského učně. V těchto malých hamrech bylo místo tak akorát na kovářské žároviště a velké dmychadlo, kovadlinu, nad kterou bylo obrovské kladivo, a další potřebné nářadí. Vlastní kladivo bylo jednoduché zařízení poháněné hřídelí vodního kola. Aby na kovadlinu dopadalo s dostatečnou silou, bylo zatíženo obrovským kamenem. Také dmychadlo bylo poháněno mlýnským kolem. Železná ruda byla povozy dovážena z Triebelu, Leubethy a lesů v okolí Rehau. Vyráběly se různé hřeby, kramle apod., potřebné k běžnému životu, ale také různé zbraně a zbroje. Obydlí kovářského mistra se nacházelo ve vedlejší separátní budově.

K provozu takových to hamrů stačila relativně malá vodní síla, jako např. Halštrov v Doubravě, Slatinný potok u Hazlova, Libský potok u Libé, Plesenský potok u Bad Brambachu nebo Perlový potok (Perlbach) mezi obci Neichenbach a Rehau.

3 vodní mlýny Kaiserhammeru na mapě stabilního katastru z roku 1841; © ÚAZK

3

Obere Mühle (Horní mlýn), č.p. 21

Horní mlýn byl pravděpodobně založen jako druhý v Kaiserhammeru, jak vyplývá z mapy stabilního katastru z roku 1841 uvedené níže. Usedlost č.p. 28 (pozdější Hartensteinův mlýn) je sice v mapě zanesena, není však označena jako mlýn.

V roce 1786 byl na mlýně usazen Nicolaus Wolff Richter, v roce 1850 pak Johann Keller. Ve druhé polovině 19. století bylo v mlýně zbudováno zařízení na louhování dřevěných štěpek za účelem získávání barviv, kterými byly zásobovány v této době nově vznikající barevny. Po přechodu na anilinová barviva došlo k zániku této zvláštní živnosti. Z této doby zřejmě pochází také zbytky velkých kamenných nádrží, které se dochovali do dnešní doby.

Mlýn disponoval mlýnským kolem na svrchní vodu o výkonu 2.0 koňských sil. Naposledy byl Horní mlýn využíván rodinou Jacobů jako pila. Jacobům patřil také nedaleký, velmi oblíbený hostinec Jacob. V adresářích z let 1906/1930 je v č.p. 21 uváděn zemědělec Otto Jacob, v letech 1935/1941 pak Albin Jacob, mlynářské řemeslo již v této době není zmiňováno (provozováno).

Rodině Jacobů patřil také nedaleký malý mlýn na drcení kostí a lisování oleje, který se nacházel na dnešní Bystřině (původně Wolfsbach), která se pod někdejším Horním mlýnem vlévá do Rokytnice. Tento malý mlýn pohánělo svrchní mlýnské kolo o výkonu 2.0 koňských sil.

Usedlost někdejšího Horního mlýna, včetně sousední lisovny, byla zbořena počátkem 50. let 20. století, jejich základy jsou však dobře patrné dodnes.

Horní mlýn s mlýnským kolem; foto: Stiftung Ascher Kulturbesitz Rehau

Zbytky malého mlýna na drcení kostí na současné Bystřině; © Thonbrunn 2012

4

Hartenstein Mühle (Hartensteinův mlýn), č.p. 28

V Hartensteinově mlýně byla již za dávných dob výrobna drátu a hřebíků. V roce 1786 zde byl usazen mlynář Johann Michael Hartenstein, v roce 1850 pak Michael Hartenstein. Adresáře z let 1906/1930/1935 uvádí mlynáře a zemědělce Heinricha Hartensteina. V roce 1941 je zmiňován již jen hospodář Karl Hartenstein. Mlýn měl kolo na svrchní vodu o výkonu 2.0 koňských sil.

Usedlost byla, jako všechny domy v Kaiserhammeru, zbořena počátkem 50. let 20. století.

Kamenný kříž pod Hartensteinovým mlýnem, vpravo vede někdejší cesta do Oberprexu, vlevo pak k Dolnímu mlýnu

Hartensteinův mlýn v roce 1950, vpravo ruiny hostince Jakob; foto: Stiftung Ascher Kulturbesitz Rehau

Zbytky Hartensteinova mlýna; © Thonbrunn 2012

5

Untere Mühle (Dolní mlýn), č.p. 27

Tento mlýn byl pravděpodobně nejstarším v Kaiserhammeru. Na jeho místě (?, některé prameny uvádí místo Hartensteinova mlýna, viz níže) kdysi stál prastarý hamr, o kterém však není mnoho písemných zmínek.

V roce 1716 již tento hamr pravděpodobně nebyl v provozu, neboť na mapě Ašského okresu z roku 1716 jsou vyznačeny dva mlecí a pilové mlýny, ovšem chybí již značka hamru, která je na této mapě uvedena na jiných místech, na kterých se v té době ještě hamry vyskytovaly, např. v Doubravě, Plesné, Raunu či Eulenhammeru. V Zedtwitzském dědickém řízení z roku 1743 je uvedeno: „louky se táhnou od Friedersreuthu až k Timperově mlýnu (Timper-Mühle), kde probíhá Kränzův potok, ten pak teče do dolního Gottmannsgrünu a na Kayser-Hammer, a to až na mlýn Hanse Fuchse zbudovaný zde nově před 39 lety”.

V roce 1786 zde byl mlynářem Johann Andreas Richter, roku 1850 pak Johan Nicol Hofmann.

Provoz mlýna byl ukončen počátkem 20. století a „Dolní mlýn” pak byl přeměněn na velmi oblíbený výletní hostinec (viz hostince - Gottmannsgrün/Trojmezí). V adresáři z roku 1906 je jako majitel usedlosti zmiňována Franziska Hofmannová – hostinská, v letech 1930/1935/1941 pak hostinský Willi Hofmann.

Usedlost byla zbořena v roce 1950, dochoval se pouze sklep hospodářské části objektu. Na tomto místě je každoročně začátkem července pořádáno česko-německé setkání.

Původní podoba mlýna, foto: sbírka Petera Fritsche, Luxembourg

Po přestavbě na hostinec Drei-Länder-Ecke, foto: sbírka Petera Fritsche, Luxembourg