V ašském výběžku, ale i v přilehlých oblastech Bavorska a Saska, se nachází díla se zajímavým způsobem získávání vody. Je obecně známo, že se užitková voda získává z volně vytékajících pramenů kopaných nebo vrtaných studní, které jsou zdrojem podzemní vody.
Jiným, způsobem získávání vody z kamenných vrstev jsou vodorovně budované jímací štoly známé pod názvem "Kanáty". Tato zvláštní zařízení k získávání vody jsou známa zejména ze severní Afriky Iránu, Afghánistánu a Číny, ale i ze zemí střední a jižní Ameriky (Mexico, Peru, Chile). Kanáty byly vynalezeny před mnoha tisíci lety v Persii, kde technika jejich stavby byla po mnohá tisíciletí zdokonalována. Tyto samospádové přivaděče vody, která je jímána na horských svazích a přiváděna podzemními kanály do vesnic, jsou v Iránu a Afghánistánu nazývané slovem "karíz" či "karez". V severní Africe, např. v Libyi, se kanáty označují slovem "foggar".
Voda získávána z různých kamenných vrstev byla kanáty, mnohdy i několik desítek kilometrů dlouhými, dopravována k vesnicím a městům. Dle odhadů se jen na území Iránu v současnosti nachází okolo 50.000 těchto vodních děl.
Těžko dnes již zjistíme, koho napadlo vybudovat kanátům podobná vodní díla v česko – bavorském příhraničí, stejně jako přesný počátek stavby těchto vodních děl. Co asi s určitostí rozhodlo o jejich budování byla poptávka po užitkové vodě a geologická znalost regionu.
Helmut Klaubert ve svém pojednání o vodních štolách v bavorsko-českém hraničním prostoru mimo jiné uvádí, že nejhustěji se nachází kanáty v trojúhelníku Selb-Aš-Hranice. V roce 1966 společně se skupinou badatelů prozkoumal a zmapoval 16 kanat v okolí města Selb a zjistil, že některé ze štol byly vybudovány v letech 1873 až 1880. Zmiňuje se i o poslední známé vybudované štole v bavorském Reichenbachu z roku 1927.
V druhé polovině devadesátých let minulého století se průzkumem horizontálních vodních děl na Ašsku zabývala skupina badatelů pod vedením tehdejšího ředitele ašského muzea pana Borsíka a badatele pana Wechtera. Výsledky jejich práce jsou uloženy v ašském muzeu.
V současnosti se průzkumem horizontálních vodních štol a „tajemných“ zákoutí ašského podzemí zabývají amatérští badatelé pan Dominik Erban a pan Bohuslav Karban, kteří znovu objevili horizontální vodní díla v Mokřinách, na Skřivánčím vrchu v Aši, v Dolních pasekách a v obci Podhradí. Spolu s brněnskými speleology mimo jiné prozkoumali podzemní sklepení v Sadech Míru a za farními domy. Dík za pomoc při průzkumu ašského podzemí patří také panu Jiřímu Poorovi a panu Jiřímu Dubskému.
Některé z posledních průzkumů si Vám dovolíme představit prostřednictvím těchto internetových stránek. Následně jsou uvedeny odkazy na jednotlivé soubory ve formátu PDF, ve kterých je uveden textový a obrazový materiál příslušné lokality.
Skřivánčí vrch v AšiPrůzkum horizontální štoly na Skřivánčím vrchu v Aši
Mokřiny u Aše 1Průzkum 1. horizontální štoly v Mokřinách u Aše
Mokřiny u Aše 2Průzkum 2. horizontální štoly v Mokřinách u Aše
Dolní Paseky u AšePrůzkum horizontální štoly v Dolních Pasekách u Aše
Podhradí u AšePrůzkum horizontální štoly v Podhradí u Aše
Štítary u AšePrůzkum horizontální štoly ve Štítarech u Aše
Vernéřov u AšePrůzkum horizontální štoly ve Vernéřově u Aše
